Paličky

Naučit se paličkovat mám v plánu asi tak 20 let. Tehdy jsem si vyrobila herduli, nakoupila paličky a příze, vypůjčila z knihovny moudrou knihu a ...

... po chvíli s tím praštila :-). V průběhu let došlo na další sporé pokusy, rovněž marné. Ale tentokrát to určitě vyjde! 

Konečně mám dopoledne čas, tak jsem se přihlásila do kurzu ručních prací. Každý se tam může učit, co chce, někdo háčkuje nebo drhá a většina paličkuje. Každou středu mě ted můžete najív od 8 do 12 hod. v našem kulturáku. 

Po základním "červovi", tj. záložce do knihy, a nepublikovatelném motýlovi jsem se pustila do srdíček. Tento týden je to základní plátno za očko a aby to nebylo tak jednoduché, tak perličkuju. Jsem mistryně v pletení bičů sama na sebe :-). 

A nebyla bych to já, abych hned srdíčka prakticky nevyužila, jako první vznikla taštička ze starých džínů a zbytků puntíkové lososovky. 

Paličkám sluší, ale plánuji ji dát 3leté neteři až půjdeme do zoo jako pytlík na krmení pro kozy :-). 

Háčkovanka...

... je deka "každý pes jiná ves". 

Přesně tak jsem to plánovala :-). Mé nutkavé zpracovávání zbytků dospělo ke zbytkům vln, kterých se mi v proutěném koši nashromáždilo za celý život až až. Ačkoli deka Sophie's Universe  vypadá složitě, nebyla to žádná hrůza, protože jsem postupovala podle výborně zpracovaného videonávodu.

Uprostřed mi bylo hej a deka přibývala rychle, ale když přišly v poslední třetině řady z krátkých sloupků, byla to dřina. 

Ale stálo to za to. Nikdy bych nevěřila, co vše se dá s háčkem provádět, a to při základní znalosti krátných, polodlouhých, dlouhých sloupků a řetízku. 

Třeba můžou vyrůst tulipány, růžičky nebo květáky :-). 

Deka má cca 150 x 150 cm a je trochu našišato, protože jsem používala zbytky různých tlouštěk a moc jsem se s tím nepárala. Kdybych měla přemýšlet nad barevnými kombinacemi a kvalitou použité příze, asi bych se zbláznila :-). A kdybych měla na takovou deku kupovat přízi novou, tak bych do toho taky nešla. 

Brala jsem to jako hru a těšila se na výsledné překvapení. A mám z deky radost, hřeje nejen na pohled, ale i reálně, 95% použitých přízí je totiž z polyesteru. 

Barevné mosty

Na pinterestu jsem našla inspiraci pro rozzáření obýváku. Vzor je jednoduchý: srub šitý jen ze 3 stran, takže vytváří dojem jakýchsi mostů nebo podjezdů. 

Zapadá do mého "zbytkářského" kvartálu a využila jsem i nové zářivé látky. Výhodou vzoru je, že může být "wonky", tedy "rozviklaný". Mně vyšel kupodivu docela rovně :-). 

Tady ì  je z podhledu a tady í  z nadhledu. 

Nedokázala jsem se rozhodnout pro barvu nitě na prošití, tak jsem vybrala průhlednou monofilovou nit. Prošívala jsem kráčející patkou do hranaté spirály.  Patka na volné quiltování stále zahálí, ale přece jen jsem se v této oblasti trochu pohnula - abych překonala psychický blok, přihlásila jsem se na kurz k Janě Dohnalové. Tam už budu MUSET volně prošívat! :-) 

Rozbité okno,

to byl první nápad pro název jarního běhounu na stolek do obýváku a ačkoli jsem pak chtěla vymyslet něco hezčího, už mi straší v hlavě a nedá se s tím nic dělat.

První kvartál je pro mne ve znamení zpracování zbytků a s tím se taky nedá nic dělat :-). Došla jsem k závěru, že mi není souzeno ušít z odstřižků celou deku, protože nikdy jich nenasbírám dostatek. 

Jakmile začne zbytkový košík přetékat, prostě z nich musím začít něco vyrábět. 

Ale v jedné věci jsem se hecla - zakázala jsem si zelenou. Náročný protiúkol... uf. 

Ze zbytků je většina předního a zadního dílu (kromě větších šedých ploch), a dokonce i výplň jsem sešila z odkrojků z dek. Babička Boženy Němcové by ze mne měla radost :-)

Lem jsem chtěla vypárat a nahradit šedým, aby byl nenápadný a vynikla crazy mozaila. Ale dám mu ještě šanci, na párání je vždycky času dost... :-)

"Done is better than perfect!" Hotové je lepší než dokonalé!

 A až přijde chuť na změnu, tak nový lem je to nejmenší. 

Nové brýle...

Byla jsem u oční a zrak se mi od minula zhoršil o celou 1 dioptrii. Na blízko i do dálky. Hm... Co s tím? Dá se dělat hodně a jedna z věcí, která je určitě očím prospěšná, je odpočinek. Relaxační brýle, které jsem ušila už před časem při záchvatu zbytkaření, se mi teď docela hodí. 

Šila jsem podle návodu na stránkách Sew4home, které jsou v angličtině, ale i bez znalosti odborného  jazyka se lze podle obrázků dovtípit, jak na věc. 

Ušila jsem hned dvoje, abychom se doma nehádali :-), ale ty zelené jsou lepší, protože jsou lehčí. Méně je v tomto případě více. Plnidlo je tak nějak od oka napůl rýže a lněné semínko, rýže se pokape éterickým olejem dle libosti a vše se pořádně promíchá. Modré brýle jsou levandulové a zelené heřmánkové. I co se týče oleje je v tomto případě méně více - do jedněch brýlí stačí 3 kapky. 

A pak stačí jen zavřít oči a odpočívat... 

Mořský šátek

Konečně mám melírovaný šátek.

Není sice tak docela v "mých" barvách, ale nedokázala jsem těm svěžím mořským barvám příze Alize Miss Batik odolat. 

Uznejte sami - jakoby se přímo inspirovali na pláži Voutoumi, Baterie nebo Avlaki.

    

Nemusíte za nimi jezdit do Karibiku; Baterie a Avlaki jsou na severu Korfu poblíž města Kassiopi a Voutoumi je na ostrůvku Antipaxos jižně od Korfu. Prožili jsme na nich v roce 2014 úžasnou válecí dovolenou.

Vzor pro šátek jsem našla na pinterestu a když teď pátrám po původci, tak originál najdete zde. Ačkoli vzor vypadá složitě, za chvíli jsem ho pochopila a mohla háčkovat zpaměti. 

Jak tak koukám na stránky www.klubka.net, tak je tam spousta nádherných výrobků včetně návodů, na první pohled mě zaujaly krajkové kloboučky pro malé slečny, třeba tento. 

Ale zpátky k mořskému šátku - ještě jeden pohled na moře na sněhu :-)

Jehelníčky

Pustila jsem se do ručního prošívání deky Babiččina zahrádka, což je běh na dlouhou trať. K tomu  pracuju na sedáku na lavičkovou houpačku, ale jde to pomalu, protože je to pro mne docela řemeslná výzva. A aby toho nebylo málo, tak venku je sychravý leden, šedivo, zima-nezima..., a tak přestože nezahálím, jde mi vše jako psovi pastva. 

Chtělo to nějaký motivační "hurá projekt" a při pohledu na košík se zbytky jsem konečně dostala náladu na jehelníčky. 

Jsou vycpané drcenými skořápkami vlašských ořechů. Nepodařilo se mi je rozdrtit úplně najemno, ale vůbec to nevadí, jehelníčky i tak fungujou bezvadně. Špendlíky se prý budou ve skořápkách brousit a zdá se mi, že je to pravda, ale možná je to jen sugesce :-).

Nakupkovala jsem si látky, co mi k sobě pasovaly, a šila jsem jen tak od oka, jak mi látky přišly pod ruku. Hrála jsem si :-). 

Teď ještě červený a žlutý a můžu mít barevný pořádek nejen ve zbytcích, ale i ve špendlících :-).