Pustila jsem se do ručního prošívání deky Babiččina zahrádka, což je běh na dlouhou trať. K tomu pracuju na sedáku na lavičkovou houpačku, ale jde to pomalu, protože je to pro mne docela řemeslná výzva. A aby toho nebylo málo, tak venku je sychravý leden, šedivo, zima-nezima..., a tak přestože nezahálím, jde mi vše jako psovi pastva.
Chtělo to nějaký motivační "hurá projekt" a při pohledu na košík se zbytky jsem konečně dostala náladu na jehelníčky.
Jsou vycpané drcenými skořápkami vlašských ořechů. Nepodařilo se mi je rozdrtit úplně najemno, ale vůbec to nevadí, jehelníčky i tak fungujou bezvadně. Špendlíky se prý budou ve skořápkách brousit a zdá se mi, že je to pravda, ale možná je to jen sugesce :-).
Nakupkovala jsem si látky, co mi k sobě pasovaly, a šila jsem jen tak od oka, jak mi látky přišly pod ruku. Hrála jsem si :-).
Teď ještě červený a žlutý a můžu mít barevný pořádek nejen ve zbytcích, ale i ve špendlících :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat