Lehátko v novém kabátku

Před 4 lety jsem "zbytkařila" s crazy mom, jejíž blog už sice není aktualizovaný, ale je pořád funkční a plný inspirace i návodů. Výsledkem bylo mj. toto: 

Neurčité "toto", které leželo ve skříni a jednoho dne se mělo stát sedákem na houpačku.

A když čas letos na jaře uzrál, stalo se "toto" novým kabátkem pro lehátko. 

Doporučuje 10 z deseti koček :-)

Nebo 2 ze dvou? :-)

Ač se to nezdá, oproti minulému kabátku je tento střízlivější :-)

To jsem zvědavá, kam se to vyvine za další 4 roky, až ho sluníčko vyšisuje... 

Skalka se zbláznila!

Jasně, že jsem věděla, že z kontryhelů budou keře, ale tak brzy? A ta obryně vlevo u plotu byla včera ještě o 30 cm vyšší, než je na fotce z minulého týdne! Roste doslova před očima. Před měsícem to vypadalo takhle, v podstatě kde nic, tu nic, a teď... 

Když jsme před 2 lety na chalupě začínali, nadšeně jsem volala: "Jééé, máme tady 3 rostlinky lesních jahod, paráda!"

Loni jsem pokračovala: "Jééé, ty jahody se úžasně rozmnožují!" 

A letos: "Do prčic! Ty jahody nalezly úplně všude!!!" :-)

Je mi líto se jich zbavit, nádherně voní a na jazyku se jen rozplývají, tak se snažím jejich výhonky cpát co nejvíc mimo skalku a postupně je tak přesunout jinam, ale obávám se, že je to nerovný boj. 

Kdysi jsem v časopise Meduňka nebo Regenerace četla o očistné kúře, která spočívá v tom, že se několik dnů nejí nic jiného, než lesní jahody. Cha, taková blbost, kde splašit tolik jahůdek! Teď už to vím... Za rok, za dva se do ní můžu směle pustit! :-)

Džínový recyklát

Minulý týden jsem se na blogu odmlčela, a to z dobrého důvodu – dovolené! Deset dnů strávených bez počítače a internetu na chalupě bylo balzámem pro duši. Občas se fakt potřebuji „odlidnit“ :-) Počasí bylo… různé – při příjezdu 28. dubna jsme odházeli od dveří sníh…

ale pak občas i zasvitlo slunko a konečně došlo na zahradnickou zástěru.

Šila jsem ji podle úžasného návodu a kupodivu, ač jsem (zatím! :-) ) nezdatná švadlenka, to šlo docela dobře a rychle.

Kdybych to nešila pro sebe, určitě bych si s vypracováním vyhrála, ale takhle jsme si užívala toho švunku – inspirace-stříhání-šití, fik fik a bylo hotovo. 

Zástěra je pohodlná a praktická, a tak rozloučení se starými džínami a košilí ani moc nebolelo :-). 

Amatéři se pouštějí do skalky...

V roce 2015 jsme koupili chalupu. Na její zahradě stála kamenná zídka.

Když kolem ní rozkvetl fialový koberec, mohli jsme na něm oči nechat. Ale ta krása trvala jen 14 dnů. 

Nejprve jsme v zápalu nadšení (a taky z důvodů bezpečnosti, protože zídka byla docela vachrlatá) svah trochu odkopli a kameny provizorně položili jen tak na plocho. Typická začátečnická chyba :-).

Loni na jaře jsme se pustili do další etapy. Když jsem hledala na internetu poučení, jak se buduje malá skalka, základní rada zněla: Vyčleňte si na to 3 víkendy.

Pche! To musí být za víkend hotové! … Ehm… po zkušenosti i má základní rada zní: VYČLEŇTE SI NA TO ALESPOŇ 3 VÍKENDY! :-)

Určitě tehdy, budujete-li ji na kamenité půdě nebo jako my v podstatě na nenápadně se tvářící trávou zarostlé dávné skládce stavebního odpadu. Byla to fuška. A těch  zbytků nádherných starých kachlí, co jsme našli! Škoda, že se téměř okamžitě rozpadaly. Ale díky takovému podkladu má skalka postaráno o drenáž i dodávku minerálů :-).

Moje představa byla – vybudujeme skalku, abychom  využili krásné velké kameny z výkopů kolem chalupy.

Výsledek? Ale jo, velkých kamenů jsme se zbavili, ale objevila se objemově možná i větší hromada malých kamenů, které stejně skončily v kontejneru a na skládce.

Uvidíme, kolik rostlin přežije letošní tuhé mrazy. Muškáty určitě ne, i když se držely statečně a díky vynikajícímu přírodnímu hnojivu - drcenému čediči - bez jakéhokoli dalšího hnojení kvetly nepřetržitě od května až do začátku listopadu. 

Na jaře se určitě zajedeme inspirovat do Arboreta Makču Pikču Paseky, kde nakoupíme nejen rostlinky, ale hlavně další zásobu čediče - celé arboretum je založeno jen a pouze na něm.