LILY POND 3

Koukám, že naposledy jsem informovala o své nejnovější háčkované dece v červenci. Od té doby jsem trochu pokročila a začala háčkovat obdélníkové díly. 

Sháčkovala jsem vnitřní čtverečky a obdélníky připojila. 

A zjistila jsem, že prostřední leknín je nějaký neforemný a nedrží, asi jsem použila silnější háček, nevím. No co už, třeba se to nějak přes zimu uleží :-). Budu pokračovat dál a nakonec možná prostřední dílek nahradím novým. 

Černé svědomí...

Ušila jsem patchworkový přehoz do ložnice, nalepila zadní díl na podlahu na půdě, vytvořila sendvič a ... prostehovala! Poučena z předchozích doškrábaných předloktí při prošívání přehozů na dvoupostel o velikosti 220 x 220 cm (ne-li více), které byly našpendleny obyčejnými špendlíky (speciální zavírací se mi neosvědčily), jsem se hecla a fakt jsem stehovala. A bylo to fajn, trvalo to asi stejně jako špendlení. Osvědčená pomůcka je malá kovová lžička, kterou se podebírá jehla, když vychází z látky. 

Od té doby leží poskládaný přehoz ve skříni a čeká na prošití. Asi se budu muset zase hecnout... :-) Nic extra to ostatně nebude, prošívání je má slabá stránka, takže opět "jen" obří spirála od oka, která bude začínat uprostřed a postupně se rozvíjet k okrajům. Výhody - jede se jedním tahem; nejhorší je to uprostřed a pak je to čím dál tím lepší. Nevýhoda - uprostřed je to fakt blbé - začátek spirály se musí udělat volnou patkou nebo začít větším "kruhem" dále od středu a prostředek dovnitř prošít ručně (to bude asi má volba). Jak taková spirála vypadá se můžete podívat např. zde na "Rezavé kokrháče". Dívám se, že 29. 5. 2019 jsem psala, že tento formát už nikdy... nebo aspoň do doby, než zapomenu na prožité utrpení :-). Na krvavá předloktí jsem nezapomněla, snažila jsem se to vyřešit stehováním, ale stejně se s tak velkým objemem látky pod strojem budu mordovat. 

Co takhle předsevzetí? Tak jo, nejpozději 30. 11. 2021 bude i olemováno! :-)

LILY POND 2

 Pokračování odtud:

Chybí už jen 5 kusů posledního druhu květinky. A pak vlnky a kompletace. Těším se :-)

Zavzpomínala jsem...

nad svou první patchworkovou dekou. Náhodou jsem našla její fotku v PC, není to bůhvíjaká kvalita (myslím ta fotka, ne ta deka :-) ), ale tak to tehdy bylo, fotila jsem ji na poslední chvíli před tím, než jsem ji předala jako vánoční dárek. Datum vytvoření fotky je 22.12.2015. 

Šila jsem ji na stroji podle návodu Missouri Star Quilt Company. Odkaz je na jejich kanál na youtube, konkrétní návod se mi už nechce hledat, kdo chce, najde zde spoustu nápadů. Koukám, že jsem šila na jednoduchém malém stroji Singer Talent, teď ho mám na chalupě. A oproti dnešku jsem měla jeden malý stůl. Prošívala jsem ručně, dokonce jsem si deku nejdříve sestehovala... Vzor prošití jsou jednoduché diagonální pruhy. 

Mám z té fotky bilancovací náladu, jaké to šití tehdy bylo, jaké to je teď, jaké to bude? Jaké chci, aby to bylo? Na revizi svého života člověk nepotřebuje Nový rok :-).

Severská krajina

Látka se zvířecími motivy, jako základ peříčkový vzor a k tomu pár neutrálních pásků ze sady jelly rolls

To je jedna strana závěsu, který na chalupě odděluje ložnici od chodby. Druhá strana - to je stejný vzor jen zrcadlově obrácený.

Ze strany předsíně je závěs veselejší, červená a zelená ladí s vybavením. Fotky jsou ze srpna 2017, závěs má teď nahoře "uši" a skutečně visí ve dveřích. Aktuální fotky bohužel nemám, snad až skončí karanténa... 

Spadané listí...

Jak jsem psala zde, jedna deka pro dvě děti nefunguje... A tak dostal Dája vlastní. 

Ptala jsem se ho, jakou by měla mít deka barvu a hned řekl, že žlutou. Sice jsem nečekala tak jasný názor :-), ale potěšilo mě to, protože tahle svítívá látka mě vždycky přitahovala. 

A co k jasně žluté? Barevné listy! Javorový vzor z půlených čtverců se mi dávno líbil. Abych mohla využít zbytky z Aniččiny deky, vymyslela jsem listy tří velikostí, to jsem si docela naběhla a přidala si práci při skládání vzoru.

Zadní díl opět mikroplyš, taky svítivá :-). 

Perníková chaloupka

 Tak jsem pojmenovala deku,  kterou jsem háčkovala podle návodu Janie Crow. 

Ona tento projekt nazvala Fruit Garden, pro sebe si to překládám jako rajská zahrada. Návod je výborný, ke stažení zdarma, je to několik souborů .pdf a videí na youtube.

Celá deka se skládá ze 6 různých květinkových čtverečků a 1 obdélníkového. 

Zpracovávala jsem zbytky a spáranou halenku. Původně to v mém provedení měl být jakýsi maxišál přes ramena. Nicméně bavlněná příze je docela těžká a nesplňuje mé zachumlávací představy, takže vznikla chalupářská deka na klín. Rozměry si opět nepamatuji, bude to tak 110 cm na 150... Pozornému oku neunikne chyba v sestavě dílů, ale takto mi to prostě vyšlo a jsem ráda, že jsem se vůbec dobrala k nějaké formě :-).

Při  nasvícení sluníčkem vynikne plastičnost deky. Pro letošní rok se chystám na podobný projekt Jane Crowfoot - Lily Pond.

Papoušková

 Po 3 letech nastal čas ušít Aničce novou deku.

Protože už je to větší slečna, nejedná se tentokrát o ruční aplikace, ale o sešívané srdíčkové bloky.

 

 

Anička pase po maximálně výrazných barvách, proto vznikla deka "Papoušek" :-)

 

 

Její nejoblíbenější barva je červená, o zadním dílu tedy nebylo pochyb. V dece není vatelín, je to jen top prošitý na mikroplyš. 

 

 

 

Přiznám se, že rozměry deky si nepamatuji, bude to cca 120 na 160 cm, tedy deka na výrost. Nebo pro 2 děti :-)

 

 

 

Hm... to u nás jaksi nemůže fungovat, takže Dája už má deku vlastní. A o té zase příště...

Rezaví kokrháči

Už ani nevím, kdy jsem tento přehoz začala dělat, tipla bych to na srpen 2017.

A v květnu 2019 je konečně na světě! Je to macek - 210 x 240 cm, přehoz na dvoupostel:

Opět jsem vyráběla z jelly rolls (spotřeba 3 balení + 2 pásky z jiného balení na lem). Šití bloků jde dobře od ruky. Dokonce se mi podařilo vytvořit jakýs takýs návod, snad bude srozumitelný: 

Horší bylo sešívání čtverců do obřího předního dílů a hlavně následné akce. Sendvičování a špendlení ještě ušlo...

Ale prošívání, to byl teda masakr, a to doslova. Jak je vidět výše, sendvič nestehuju, jen špendlím, a to docela hustě, cca co 15 cm. Takže manipulace s přehozem a jeho cpaní pod rameno stroje mě stálo pár krvavých šrámů na rukou, naštěstí jen povrchových. 

Prošívala jsem kráčející patkou spirálu od středu (ten jsem pak vypárala a vnitřních 20 cm prošila ručně). Jen tak od oka, nejhorší bylo vnitřních 80 cm, pak už se to jakž takž dalo... 

Nicméně si říkám, že tento formát už nikdy, nikdy, nikdy! Nebo aspoň do té doby, než na prožité utrpení zapomenu :-).

UBUNTU

je další  projekt z řady společného internetového háčkování.

Deka je asi o průměru cca 1,5 m, je to taková deka na klín, můj oblíbený rozměr. Háčkovala jsem podle výborného návodu Dedri, základní informace jsou k dispozici zde. Použila jsem jakousi recyklovanou bavlnu, deka je tedy těžší, ale zato velmi příjemná na dotek. 

Takto vypadal začátek, kdy jsem na podzim stíhala háčkovat spolu s Dedri a plnila týdenní úkol.

Dokonce jsem v úvodním zápalu začala i miniverzi z perlovky, kterou dokončím možná někdy, až nebudu mít do čeho píchnout :-):

A tady je závěrečné jarní foto:

Už se těším, až deku na chalupě otestuju, bude se hodit na půdu k puzzle koláži s africkou tématikou. 

Náměstí

Je poslední letošní den, tak si říkám, že bych měla na blog něco přidat. Nových výrobků mám spoustu, ale nic nenafoceno. Jak nejezdíme na chalupu a je sychravé počasí a tma, tak se mi fotit nechce a ani pořádně nemám kde. 

Tak přidám jednu starší věc - přehoz, který jsem šila loni pro kamaráda Mirka z taiči jako vánoční dárek pro jeho ženu. Zadání znělo: hlavně, ať je to veselé. 

Inspirací mi byl yoyogi park quilt inspirovaný tímto videem z The Midnight Quilt Show. 

Fotky nejsou v dobré kvalitě, fotila jsem u nás doma na poslední chvíli před předáním za umělého světla, tak nevynikne svítivost barev. Což je škoda, protože myslím, že ložnici s oknem na severní stranu tenhle přehoz fakt rozsvěcuje :-).

Svítání v Himalájích

Inspirována nevím kým (protože jsem lajdák a ukládám si obrázky halabala) jsem na začátku roku ušila deku z trojúhelníků. 

Vlastně jsem hned v lednu celou deku i prošila a olemovala, ale nějak s tím prošitím nejsem spokojená. 

Deka, která mě inspirovala, je prošitá jen jednoduchými příčnými proužky, zatímco já se z náhlého popudu pustila do křivek, a to nikoli volným prošíváním, ale kráčející patkou... Měla jsem "uměleckou" vizi oparu vznášejícího se na velehorami za svítání. No... výsledek mi evokuje spíše vrstevnice na mapě :-). Ale nevadí, tématicky to sedí. A zezadu se mi to dokonce i líbí. 

Jenže zepředu jsou v některých místech (tam, kde jsou vrstevnice dále od sebe a prošívala jsem ostrou zatáčku) bubliny, což mě štvalo. Ale měla jsem plán! Místa, se kterými jsem nespokojená, prošiju ještě ručně žlutými a tyrkysovými bavlnkami. 

Mno... máme tady babí léto a deka i s vybranými bavlnkami od ledna leží ve skříni... Sem tam ji vytáhnu, pokochám se, řeknu si, že by to fakt chtělo doprošívat, ale ztratila jsem ten prvotní švunk. Tak čekám, až "to" na mne zase přijde... :-)

Babičkovka

neboli celým  jménem "babiččina zahrádka". Tak se jmenuje vzor šitý z šestiúhelníků technikou EPP.

Na předním dílu je 234 květinek, každá květinka o velikosti cca 10 cm se skládá ze 7 hexagonů, tj.  celkem 1.638 hexagonů... Uf, jen vystříhat tolik hexíků z papíru byla fuška. Používala jsem běžný kancelářský papír, aspoň jsem se zbavila šmíráků :-). 

Pak jsem každý papírový hexík přišpendlila k látce, vystřihla s přídavky na švy a přistehovala. Následovalo ruční sešítí květinky a když byly všechny pokupě, rozložila jsem je na podlahu a hrála si s barevným laděním. Samozřejmě, jak je u mne dobrým zvykem, jsem se nejprve vyděsila z přemíry jasných barev, ale toužila jsem po dece zářivé jako letní louka, tak mám, co jsem chtěla :-). Když jsem byla spokojená s rozložením, sešila jsem květinky k sobě a nakonec celou luční plochu našila na zelenou borduru. Pak mi okraj připadal smutný, tak jsem na něj poházela různobarevné různě velké hexíky a našila je jako aplikace.

Zadní díl už byl brnkačka, sešila jsem pásy z květinek cca 15 cm velkých a spojila se zelenou látkou.  Celá práce mi trvala asi rok. Do ručního prošívání se mi moc nechtělo, tak jsem doufala, že si třeba troufnu na volné quiltování, ale dopadlo to tak, že deka  další rok odpočívala v šuplíku :-). 

Letos ke konci zimy jsem ji v rámci těšení se na teplo ze šuplíku vytáhla a přece jen se pustila do ručního prošívání. Jednak jsem si na strojové volné prošívání netroufala a druhak jsem měla pocit, že když je deka ručně šitá, tak k ní patří i ruční prošití. Bordura je prošitá různě velkými hexíky a každá květinka v louce hvězdičkou. 

Přiznám se, že když jsem deku začátkem září dokončila, ani jsem z toho neměla radost, cítila jsem jen obrovskou úlevu, protože to byla práce velmi časově náročná. Chybí mi propojení mezi počátečním impulsem, vizí, plánem, prací a výsledkem. Ale radost určitě přijde při používání, zvlášť když se blíží podzim, přijde chlad,  mlha, dlouhé večery... už se docela těším :-). A třeba při podzimu dojde i na můj další velký EPP projekt - La Passacagliu, která už rok čeká na pokračování... 

Háčkovanka...

... je deka "každý pes jiná ves". 

Přesně tak jsem to plánovala :-). Mé nutkavé zpracovávání zbytků dospělo ke zbytkům vln, kterých se mi v proutěném koši nashromáždilo za celý život až až. Ačkoli deka Sophie's Universe  vypadá složitě, nebyla to žádná hrůza, protože jsem postupovala podle výborně zpracovaného videonávodu.

Uprostřed mi bylo hej a deka přibývala rychle, ale když přišly v poslední třetině řady z krátkých sloupků, byla to dřina. 

Ale stálo to za to. Nikdy bych nevěřila, co vše se dá s háčkem provádět, a to při základní znalosti krátných, polodlouhých, dlouhých sloupků a řetízku. 

Třeba můžou vyrůst tulipány, růžičky nebo květáky :-). 

Deka má cca 150 x 150 cm a je trochu našišato, protože jsem používala zbytky různých tlouštěk a moc jsem se s tím nepárala. Kdybych měla přemýšlet nad barevnými kombinacemi a kvalitou použité příze, asi bych se zbláznila :-). A kdybych měla na takovou deku kupovat přízi novou, tak bych do toho taky nešla. 

Brala jsem to jako hru a těšila se na výsledné překvapení. A mám z deky radost, hřeje nejen na pohled, ale i reálně, 95% použitých přízí je totiž z polyesteru.