Zobrazují se příspěvky se štítkemEPP. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEPP. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 18. září 2018

Babičkovka

neboli celým  jménem "babiččina zahrádka". Tak se jmenuje vzor šitý z šestiúhelníků technikou EPP.


Na předním dílu je 234 květinek, každá květinka o velikosti cca 10 cm se skládá ze 7 hexagonů, tj.  celkem 1.638 hexagonů... Uf, jen vystříhat tolik hexíků z papíru byla fuška. Používala jsem běžný kancelářský papír, aspoň jsem se zbavila šmíráků :-). 


Pak jsem každý papírový hexík přišpendlila k látce, vystřihla s přídavky na švy a přistehovala. Následovalo ruční sešítí květinky a když byly všechny pokupě, rozložila jsem je na podlahu a hrála si s barevným laděním. Samozřejmě, jak je u mne dobrým zvykem, jsem se nejprve vyděsila z přemíry jasných barev, ale toužila jsem po dece zářivé jako letní louka, tak mám, co jsem chtěla :-). Když jsem byla spokojená s rozložením, sešila jsem květinky k sobě a nakonec celou luční plochu našila na zelenou borduru. Pak mi okraj připadal smutný, tak jsem na něj poházela různobarevné různě velké hexíky a našila je jako aplikace.


Zadní díl už byl brnkačka, sešila jsem pásy z květinek cca 15 cm velkých a spojila se zelenou látkou.  Celá práce mi trvala asi rok. Do ručního prošívání se mi moc nechtělo, tak jsem doufala, že si třeba troufnu na volné quiltování, ale dopadlo to tak, že deka  další rok odpočívala v šuplíku :-). 


Letos ke konci zimy jsem ji v rámci těšení se na teplo ze šuplíku vytáhla a přece jen se pustila do ručního prošívání. Jednak jsem si na strojové volné prošívání netroufala a druhak jsem měla pocit, že když je deka ručně šitá, tak k ní patří i ruční prošití. Bordura je prošitá různě velkými hexíky a každá květinka v louce hvězdičkou. 


Přiznám se, že když jsem deku začátkem září dokončila, ani jsem z toho neměla radost, cítila jsem jen obrovskou úlevu, protože to byla práce velmi časově náročná. Chybí mi propojení mezi počátečním impulsem, vizí, plánem, prací a výsledkem. Ale radost určitě přijde při používání, zvlášť když se blíží podzim, přijde chlad,  mlha, dlouhé večery... už se docela těším :-). A třeba při podzimu dojde i na můj další velký EPP projekt - La Passacagliu, která už rok čeká na pokračování... 

čtvrtek 21. prosince 2017

Červená

je barva, kterou moc nepoužívám. Sice se mi líbí, ale za chvíli je jí moc a cítím se z ní příliš zahlcená. Výjimkou je tento polštář, na který můžu koukat furt: 


Set černobílých látek mě nadchnul, tak jsem přidala různé odstíny červené a o vánocích 2015 ručně technikou EPP ušila top předního dílu. Co jsem se jako začátečnice natrápila nad návrhem, kolikrát jsem ho překreslovala (nebo spíše přerýsovávala)... A ta radost na realizovaným PRVNÍM VLASTNÍM VZOREM! 


Plánovala jsem top prošít ručně, ale nějak se mi to nedařilo a polštář skončil na 2 roky pozapomenutý v šuplíku. Až nedávno jsem na něj narazila, v tvůrčím záchvatu vypárala ruční prošití a šoupla ho pod šicí stroj, kde zrovna byla navlečená smetanová nit... 


Zadní díl je černý s přiznaným červeným zipem, trochu ďábelská kombinace ;-), zmírněná smetanovým prošitím zipu. 

Vlastně mám ještě jeden načervenalý polštář šitý technikou EPP, tentokrát podle stejného vzoru jako Velký a malý


Na ten taky ráda koukám, i když hlavním důvodem je podzimně ladělá batika na tmavozeleném podkladu. 


Ale červené a žluté trojúhelníky ji krásně prozařují a dávají jí šmrnc. 

úterý 17. října 2017

La Passacaglia VI.


Vypadá to, že pro letošek s La Passacaglií končím.


Přidala jsem další 4 malé růžice a nechám ji přes zimu uležet.


A sáhmu do šuplíku pro jiné nedokončené projekty :-)

středa 19. července 2017

La Passacaglia IV.

Přibyli další dva barevní prcci:


Jsem fakt zvědavá, jak to všechno dopadne a jak bude působit celek všech čtyř velkých růžic i s okolím. A taky jakou zvolím borduru (zda vůbec nějakou) a zda ty růžice nemilosrdně oříznu (do toho se mi nehcce) nebo je nějak zapracuju do bordury (do toho se mi taky nechce :-) ).


Zvědavost je silný motor - už makám na okolí další růžice. Celá deka se mi zatím jeví v nedohlednu... 

středa 21. června 2017

La Passacaglia III.

Kolik mám hotovo? Polovinu? Možná sotva, ale velké růžice mám všechny a pouštím se do malých, které se dělají přece jen pohodověji. Začínám se v tom ztrácet, proto nastal čas na plánek: 


Poslední velká, kterou jsem dokončila je špenátová červeňucha:


Všechny čtyři velké růžice dohromady vypadají asi tak jako dort od pejska a kočičky :-)


A bude hůř... :-) - malé růžice:


Ale říkám si, že o tom ta La Passacaglia asi je, že je to tak trochu (hodně) crazy. 


A hlavě mě to moc baví a taky mám zábavu do auta, když se jede na chalupu.


Podle mého tempa to vypadá že to bude zábava na celou letošní chalupářskou sezónu :-)

středa 31. května 2017

La Passacaglia II.

Dokončená třetí velká růžice:


Ufff... Bude to ještě větší divočina než jsem si myslela! :-)



středa 17. května 2017

La Passacaglia I.


Je ručně šitá technikou EPP (english paper piecing), tj. přes papír. Více o ní třeba tu nebo tu. Barevně se mi moc líbí tato.

Aby to byla opravdová machrovinka, je dobré používat "fussy cuting", tedy vybírat ze vzorovaných látek určitá místa a různě je skládat k sobě. Jenže já na vzorované látky moc nejsem, tak to lepím jak to jde.


Zatím mám hotové dvě velké růžice a třetí rozdělanou. Každá z nich jednotlivě se mi líbí, ale připadají mi "každý pes jiná ves" a vůbec mi není jasné, jak to pak bude pasovat dohromady, vypadá to na pořádnou divočinu! :-)


Nejradši bych z těch tří růžic udělala tři deky :-).


středa 5. dubna 2017

Velký a malý

Konečně začíná jarní chalupářská sezóna a dá se fotit na zahradě.


Polštářky jsou opět šité ručně technikou "english paper piecing", která mě moc baví, což se projevuje tím, že v šuplíku mám několik "rozdělánek" ušitých touto metodou, které čekají na prošití.


Prošívání totiž není moje silná stránka, ale nevadí, není všem dnům konec :-).


Plánů a předsevzetí mám spoustu, času už méně, ale aspoň se mám pořád na co těšit - taky máte velkou radost, když se něco nového naučíte?