Sveřepí šakali...

zavile vyli na bílý měsíc. A víly vily věnce:

No víly... Jenom já :-), ale zato tak vehementně, že se mi z toho zamotala hlava. 

Plán na dovolenou dopadl podle očekávání, tj. - jsem ráda, že jsem si sesumírovala nedodělky a vize, ale stejně jsem dělala, co mi zrovna pod ruku přišlo a co bylo potřeba. Udržovací práce na pergole přinesly nutnost poprat se s psím vínem, tak jsem ho zkusila zužitkovat na korpusy pro budoucí věnce. Zatím se mi líbí, uvidíme, jak budou vypadat až vyschnou. 

Dovolená, to bylo příjemné bezčasí, večery a pár chladných dnů jsem strávila v novém ušáku u kamen: nejdříve při pletení ponča a když mi rupla kruhová jehlice a nemohla jsme pokračovat, tak při knížkách. Maigret a lovec zvuku, Maigert chystá léčku, Maigret zuří, tyhle knížky můžu číst klidně víckrát. A taky poslouchat všechny maigretovské rohlasové hry. Někdy pak při čtení dialogů slyším v duchu Rudolfa Hrušínského.

Druhý týden jsem oprášila Kroniku katů Mydlářů od Karla Štorkána, ponurou četbu do ponurých dnů...  A když už jsem četla o Mydlářovi, tak jsem se pustila do plánovaných mýdel. Zatím mám 3 druhy - měsíčkové s vůní pomeranče, řebříčkové a tymiánové s vůní bergamotu.

Mýdlové základy jsem si koupila u Ekokozy a "výroba" spočívá jen v rozpuštění základu ve vodní lázni, přidání bylinek, příp. voňavého aromaolejíčku, a nalití do formiček. 

A pak už nezbývá než očuchávat, kochat se a třeba i mýt :-)

Velké oči

Zítra vyrážíme na 16denní pobyt na chaloupce. Já se tak těším… Na co konkrétně?

1. Pohnu s La Passacaglií – přidám aspoň 4 malá kolca.  HOTOVO

Poslední přírůstky:

Spodní polovina teď vypadá takto:

 2. Ušiju závěsy do obýváku – z této poněkud nudné látky, ale je třeba trochu nudy, aby vynikla ostatní divočina:

3. Ušiju římské rolety k půdním oknům v průčelí. Z této látky, o které Tom říká, že je jak „žužu“, ale na malá okna ji mám povolenou:

 4. Ušiju podsedák na houpačku - top ze zbytků bych už měla:

 5. Ručně doprošívám a olemuju „Oslnivku“ – jasně žluto-zelenou deku s kostkami z japonské batiky (k dostání zde).  HOTOVO

6. Ručně doprošívám a olemuju "Pohádkovku" - dětskou deku s ručními aplikacemi na téma zakletý zámek a drak v podhradí  HOTOVO

7. Vyrobím lapač snů – návod třeba tu nebo tu   HOTOVO

8. Namořím (světlý ořech) a nalakuju tento stoleček

Je k dostání v IKEA a bude z něj příruční odkládací stolek k čokoládovému sedacímu pytli, který doufám příští týden dorazí a stane se hlavní atrakcí naší půdy

9. Vyrobím nějaké takové korálkové pavouky – dva zadky bych měla (např. starý skleněný přívěsek ke splachovadlu)

10. Opráším svůj dávný nápad a pustím se do „Ksichtíků“ – bude to perokresba formátu A1, samé úžasné obličeje.

11. Vyrobím dárkovou tašku s vlastnoručně pletenýma a okorálkovanýma ušima a originální kresbou/malůvkou.

12. Upletu si pončo – takové, ale hnědé:  HOTOVO

13. Ušiju pár jehelníčků ze zbytků a vycpu je nadrcenými skořápkami vlašských ořechů – radí to Jenny of Elefantz - prý jsou pak špendlíky stále ostré. HOTOVO

14. Nasuším bylinky a vyrobím z mýdlového základu peelingová mýdla. HOTOVO

15. Dokončím závěs do dveří ložnice – zbývá jen připevnit garnyž a pak podle situace vymyslet a ušít závěsný systém.

Uf, tak tomu říkám mít velké oči… Tohle mám stihnout za 16 dnů? … No dobře, no...  co stihnu, stihnu, třeba i něco úplně jiného a třeba nic :-)

Zítra mám narozky, tak tenhle seznam budu brát jako plán na další rok. A hned k němu přidám:

16. Navrhnu a vyrobím maňásky čerta, vodníka a Máni a ušiju kulisy (jasně, že s ručními aplikacemi). A taky pro loutky napíšu veršovanou divadelní hru – základní schéma už mám, ale neprozradím :-)

17. Dokončím „Babičkovku“ – deku ručně šitou technikou EPP z malých hexíků. Inspirovala mě k ní Pudlice, jen ji mám divočejší a samozřejmě hodně zelenou :-) Top i zadní díl leží už půl roku v šuplíku, takže už „jen“ sendvič a prošít, že by ručně? HOTOVO

18. Prošiju (určitě na stroji!) další přehoz z hřebenů o rozměrech 210 x 240 cm, top je hotový, ale dál se mi po moření se s Ostružinou zatím nechce.

19. Upaličkuju krajku k chalupářským závěsům (tak toto jsou velké oči na druhou :-) )

20. A další velká výzva – volné quiltování… ehm... nejde mi to, ale fakt se do toho pustím a není boha, abych aspoň ty nejjednodušší vzory nedala :-)

21. Pár dalších formátů A1 – zvířat suchým pastelem – by nebylo marných… 

A HLAVNĚ SI BUDU HRÁT, RADOVAT SE Z TVOŘENÍ A DĚLAT SI, NA CO BUDU MÍT ZROVNA CHUŤ :-)

Zelená okna...

Jsme rádi, že je máme :-). Ale když je přivezli a zedník, který špricoval otlučený baráček, při pohledu na ně pozdvihnul obočí a podotknul, že asi mají na sobě ochrannou slídu, kterou před montáží sundají, zaváhala jsem... Odpoledne se pak kolemjdoucí soused připtával, zda je to konečná barva nebo se budou ještě přetírat... Přiznám se, že se mi pak o oknech i zdálo a v noci jsem se převalovala a dumala, o tom, zda nejsme moc velcí průkopníci. Nevím, jak bych vyváděla, kdybychom se rozhodli pro červenou nebo oranžovou variantu! :-)

Naštěstí pochyby zmizely, jakmile fasáda domečku dostala bílou barvu. Sice je škoda, že barvy RAL nemají ten správný "mint" odstín, ale po ňákých 20 letech okna určitě chytnou tu správnou patinu :-). Všichni kolem mají okna tmavohnědá, takže svítíme široko daleko. A i ten kolemjdoucí soused nakonec chválí, že jsme to hezky barevně sladili. 

Taky je fajn, že uvnitř přibylo světla, to bych nikdy neřekla, že barva oken a parapetů bude mít tak velký vliv. Opticky se zvětšil prostor a pokoje vypadají vesele. 

I "Ostružina" k oknům docela pasuje. A abych využila ostružinové zbytky do mrtě, ušila jsem vnitřek dárkového košíčku, ve kterém byl původně jen igelit. 

Zatím je prázdný, ale jak nás znám, dlouho mu to nevydrží :-)

A ještě závěrečná perlička - když jsme nechali opravit omítku v obýváčku, pochopili jsme, jak se museli cítit cimrmanologové, když odkrývali vrstvy omítek v hostinci U Sirotků. I naši zedníci seškrabovali vrstvy malby od počástku věků, dokud se neobjevila poslední předválečná vrstva:

Co říkáte na prapůvodní barvu omítky? Vypadá to, že nám současnou barvu oken nakukal duch  prvního německého obyvatele... 

La Passacaglia V.

Kroužím kolem další růžice: 

Je to makačka, neustále vymýšlet nějaké barevné kombinace. Dostala jsem se do fáze, kdy přestávám přemýšlet a beru intuitivně, co mi přijde pod ruku :-). Pomalu mi začínají docházet mé oblíbené teplé barvy, takže i malé růžice začínají chladnout... 

Při takovém projektu - běhu na dlouhou trať - a zvlášť tehdy, když takových dlouhodobých projektů mám rozdělaných několik, je třeba dělat i něco jiného - drobnosti pro radost, které jsou hned hotové, jako třeba tento miniubrousek pod megahrnek: 

V profilu mám napsáno Stehlice - stehy a jehlice. Potíž je v tom, že jakmile jsem propadla patchworku, jehlice šly úplně stranou, jen občas popadnu háček. A když už jsme u těch rychlovek pro radost, přidám aspoň háčkované podkafíčko z kuchyně 

a hlavně vážkový běhoun na kuchyňský pultík: 

Je zrovna čerstvě naškrobený, takže na bocích jsou vidět vytahánky od špendlíků, ale to se za chvíli srovná. 

Ostružina

Původně jsem tento výrobek chtěla nazvat "Mořidlo", protože jsem se s ním pořádně mořila...

Usmyslela jsem si přehoz z hřebenáčů, tentokrát nikoli jen 5 x 7 bloků, ale 7 x 8 bloků! Ušít top byla docela brnkačka, trvalo to nějaký čas, ale v podstatě to odsýpalo tak, jak jsem očekávala. Poté se mi podařilo koupit na zadní díl kvalitní látku v ceně pouze 50 Kč za metr šíře 140 cm. Prý jsou na ní nějaké fleky... Buď jsem slepá nebo se vypraly :-). Potud dobrý.

Pak jsem začala připravovat sendvič na prošití a zjistila jsem, že přehoz o velikosti 210 x 255 cm asi na ploše o rozměrech 150 x 250 cm (největší volná plocha v bytě) nenašpendlím... :-) Nakonec to muselo nějak jít, ale byla to skutečná maturita, hlavně pro mou (ne)trpělivost. Nejdřív jsem našpendlila půlku, potom začala druhou, zjistila, že mám na zadním díle vlny, tak odšpendlovat, srovnat, nalepit na zadní díl na zem, našpendlit, zjistit, že tam jsou opět vlny, odšpendlit, zatížit našpendlenou polovinu knihami, nalepit... A takto asi 3x dokola. Uf, "Mořidlo" mi připadalo jako adekvátní název.  Jenže když je dílo dokonáno, všechna trápení jsou zapomenuta a vzhledem k barevnosti je to prostě "Ostružina".

A jako bonus jedna krasavice ze zahrádky:

Má to být ropucha zelená, ale pro mne je to žabka carevna :-)

La Passacaglia IV.

Přibyli další dva barevní prcci:

Jsem fakt zvědavá, jak to všechno dopadne a jak bude působit celek všech čtyř velkých růžic i s okolím. A taky jakou zvolím borduru (zda vůbec nějakou) a zda ty růžice nemilosrdně oříznu (do toho se mi nehcce) nebo je nějak zapracuju do bordury (do toho se mi taky nechce :-) ).

Zvědavost je silný motor - už makám na okolí další růžice. Celá deka se mi zatím jeví v nedohlednu... 

Duhové lehátko

Zbytkaření s crazy mom přineslo první výsledek:

Sešívat top byla velká zábava a je to skutečně dobrý nápad na zužitkování zbytkových proužků. 

S červenými čtverci jsem zpočátku moc spokojená nebyla (měla jsem zvolit kontrastnější látku v barvě, která se nevyskytuje mezi proužky), ale už jsem si zvykla :-)

A hlavně - to pohodlí, když konečně neležím na holém lehátku, ale na pěticentimetrovém molitanu! Paráda!