Původně to měla být „půlnoční“ deka, hodně tmavě modré a k ní
kontrastní puntíkové látky (hlavně tyrkysová – kvůli tomu, že jsem z ní nemohla
spustit oči, to vlastně všechno začalo).
Nakonec je do půlnoci daleko, teprve se stmívá :-)
Mám pocit, že i když pečlivě plánuju, kreslím a vybarvuju,
deky si stejně dělají, co chtějí, skládají se tak nějak samy a já jsem tu jen
od toho, abych to oddřela, napjatá, jak to vlastně dopadne…
A proč se stmívá zrovna v Lucemburských zahradách? Na
zadní díl jsem použila historický plán Paříže, tak proto. A taky proto, že když
jsme v Paříži byli, tak právě v Lucemburských zahradách jsme za soumraku
ukončovali každý den na lavičce u láhve francouzského vína a sýra tak
vynikajícího, že kvůli jeho vůni si od nás v metru i Francouzi málem odsedávali
:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat