Kostel sv. Jiří v Pelhřimovech

se svým tajemným okolím mě inspiroval k možná trochu morbidnímu polštářku. Nebo meditačnímu – ležet s hlavou na hřbitově, to může člověka přivést na různé myšlenky… :-)

Gotický kostel je památkou na zaniklou příhraniční obec Pelhřimovy na Osoblažsku. Od roku 2001  ho opravují dobrovolníci z Hnutí Duha. 

Z povalených německých náhrobků běhá mráz po zádech i za krásného slunečného dne

"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.

Že mýty mají větší moc než historie.

Že sny jsou mocnější než skutečnost.

Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.

Že smích je jediným lékem na zármutek.

A věřím, že láska je silnější než smrt."

                                        - Robert Fulghum

Můj první...

pokus o ruční aplikaci:

Deku pro svou praneteř Aničku jsem začala šít brzy po jejím narození. Dostala ji k prvním narozeninám loni v červenci. 

V průběhu šití a ručního prošívání jsem několikrát hodila flintu do žita, ale vždycky jsem ji zase našla a zvedla. Jsem totiž docela uvzatá holka :-)

Inspirací mi byl výborný názorný videonávod od Missouri Star – 1. díl je zde, další 3 díly už si najdete sami. 

Aničce přeju jen ty nejkrásnější sny...

Puntíkovka, aneb „Soumrak v Lucemburských zahradách“

Původně to měla být „půlnoční“ deka, hodně tmavě modré a k ní kontrastní puntíkové látky (hlavně tyrkysová – kvůli tomu, že jsem z ní nemohla spustit oči, to vlastně všechno začalo).

Nakonec je do půlnoci daleko, teprve se stmívá :-)

Mám pocit, že i když pečlivě plánuju, kreslím a vybarvuju, deky si stejně dělají, co chtějí, skládají se tak nějak samy a já jsem tu jen od toho, abych to oddřela, napjatá, jak to vlastně dopadne…

A proč se stmívá zrovna v Lucemburských zahradách? Na zadní díl jsem použila historický plán Paříže, tak proto. A taky proto, že když jsme v Paříži byli, tak právě v Lucemburských zahradách jsme za soumraku ukončovali každý den na lavičce u láhve francouzského vína a sýra tak vynikajícího, že kvůli jeho vůni si od nás v metru i Francouzi málem odsedávali :-)

Když dřímající Prastarý střeží své nestvůry...

Hrajete Arkham horror? 

My jsme této deskové hře  propadli už před lety a stále nás to drží. Je kooperativní, což bylo hlavní kritérium při jejím nákupu. Nerada totiž druhým hráčům škodím, což je u většiny her dost velká nevýhoda. Tak si užívám, že tady hrají všichni hráči společně, jako jeden tým bojují proti Prastarému a snaží se zachránit město Arkham před zkázou. A že těch hrozeb je! Těžko porazitelní Prastaří, houževnaté nestvůry, víry a brány do jiných světů, omezení daná kartou mýtu, která určuje podmínky pro jednotlivá kola hry, nebo prachobyčejná smůla při střetnutí v některé z městských čtvrtí.

Hra je nádherně graficky zpracovaná a neustále proměnlivá, nikdy nevíte, co se zrovna přihodí a jak se bude příběh a vaše postava vyvíjet. Nevýhodou je, že pravidla jsou složitá, takže když někdy hrajeme po práci, tak se kolikrát ztratí v čase a prostoru nejen naši detektivové ve hře, ale i my v reále :-).

Přiznám se, že někdy při hraní i kooperativně švindlujeme :-). Ale pokaždé si dáváme předsevzetí, že tentokrát to fakt bude bez švindlu! Abychom pokušení lépe odolávali, vyšila a ušila jsem losovací pytlík na nestvůry, střeží je Prastarý Cthulhu:

Jsem zvědavá, zda to pomůže :-)

Více o hře zde