Červená

je barva, kterou moc nepoužívám. Sice se mi líbí, ale za chvíli je jí moc a cítím se z ní příliš zahlcená. Výjimkou je tento polštář, na který můžu koukat furt: 

Set černobílých látek mě nadchnul, tak jsem přidala různé odstíny červené a o vánocích 2015 ručně technikou EPP ušila top předního dílu. Co jsem se jako začátečnice natrápila nad návrhem, kolikrát jsem ho překreslovala (nebo spíše přerýsovávala)... A ta radost na realizovaným PRVNÍM VLASTNÍM VZOREM! 

Plánovala jsem top prošít ručně, ale nějak se mi to nedařilo a polštář skončil na 2 roky pozapomenutý v šuplíku. Až nedávno jsem na něj narazila, v tvůrčím záchvatu vypárala ruční prošití a šoupla ho pod šicí stroj, kde zrovna byla navlečená smetanová nit... 

Zadní díl je černý s přiznaným červeným zipem, trochu ďábelská kombinace ;-), zmírněná smetanovým prošitím zipu. 

Vlastně mám ještě jeden načervenalý polštář šitý technikou EPP, tentokrát podle stejného vzoru jako Velký a malý: 

Na ten taky ráda koukám, i když hlavním důvodem je podzimně ladělá batika na tmavozeleném podkladu. 

Ale červené a žluté trojúhelníky ji krásně prozařují a dávají jí šmrnc. 

Pončo

Další odfajfknutý úkol na sezónu 2017/2018.

Pletla jsem podle návodu DROPS design. Ačkoli jsem použila vlnu i jehlice přesně podle návodu, musela jsem zvýšit počet oček i řad, jinak by vzniklo pončo pro mrkací pannu :-). Ach to moje utahování... 

Příze Karisma se příjemně nosí a moc dobře se z ní plete. Určitě to není poslední kousek, který jsem z ní upletla. A mimochodem - po téměr ročním fungování blogu Stehlice jsou konečně v příspěvku nikoli stehy, ale jehlice :-)

Slaďouchoviny

Loni jsem si koupila sadu puntíkovaných látek. Využila jsem lososovou, béžovou a žlutou a na ocet zůstaly červená a tři odstíny růžové. Už jsem nevěřila, že je nakonec zpracuju, ale došlo na ně. 

Kolegyně růžovou může, tak v pondělí dostala k narozkám 2 povlaky na polštářky. 

Šila jsem na poslední chvíli a v neděli před západem slunce jsem na světle vyfotila aspoň prošité topy.

Nacházím na nich mouchy - u růžovky bych příště dala místo jedné puntíkaté látky jednobarevnou a u žluťocha bych místo světle žluté a světle béžové zvolila tmavší odstíny Ale to jsou jen drobnosti, oba polštářky působí hřejivě a sálá z nich energie, tak doufám, že přinášejí radost. 

Tak se mi na našem gauči zalíbily, že asi podobné ušiju i pro nás :-)

Čtverečkáči

Podzimní bílá mlha válí se po mechu...

Čtverečkáči zbytkáči trůní v obýváku už dlouho, ale teprve teď mě napadlo je vyfotit. Jsou takoví... obyčejní? ... No a? :-)

Béžovák je prošítý ručně silnější bavlnkou.

A Modrouch je prošitý na stroji cik cak, jak se mi zrovna zachtělo. 

Vánoce se blíží a mám rozpracováno několik velkých projektů: 2 přehozy na dvoupostel a 1 deku 150 x 200 cm. Ale už se moc těším, až se pustím do nějakého miniprojektu, kdy dostanu "záchvat" a fik fik bude hotovo :-) Jen tak si hrát.

Mint šála

Po dlouhé době jsem vzala do ruky háček a docela jsem háčkování propadla. Nejen teoreticky na pinterestu :-), ale  i prakticky:

Výroba je jednoduchá, zvládne ji i začátečník. Pracovala jsem podle tohoto návodu, jen jsem zvolila na ozdobu jiné korálky, které jsem k šále přišila.

Jen by mě zajímalo, zda budu někdy schopná přestat tak moc utahovat, protože... proč vlastně? ... Ono to má širší souvislosti. Protože už mě nebaví tlačit na pilu, snažit se, přemáhat se, kontrolovat... Mám ohromnou chuť nechat věci, ať se stanou. A myslím, že takový přístup prospěje nejen mé zablokované páteři :-)

Oslnivka

Ať vymyslím v poslední době cokoli, nakonec mi z toho vyleze něco zářivého :-)

Ale je to vlastně fajn, dny se krátí, sluníčka ubývá, tak je třeba svítit jinak. 

Deka o rozměrech 155 x 155 cm je inspirován Angelou Walters a jejím Town square quiltem. 

 Zelenou musím nacpat všude :-):

Původně jsem deku začala prošívat na stroji přesně podle videonávodu, ale haprovalo mi napětí nitě, se kterým jsem si nedokázala poradit, tak jsem přešla k osvědčenému (byť časově náročnějšímu) ručnímu prošití. 

Vzor vznikl samovolně náhodně a myslím, že paprsky se k zářivé Oslnivce docela hodí. 

Už se těším, až deka rozsvítí půdní přítmí na chalupě. 

La Passacaglia VI.

Vypadá to, že pro letošek s La Passacaglií končím.

Přidala jsem další 4 malé růžice a nechám ji přes zimu uležet.

A sáhmu do šuplíku pro jiné nedokončené projekty :-)

Malý děd

Podzim je mé nejoblíbenější roční období, hlavně na horách je nádherně. Cestou z rozcestí Vidly na Malý děd a při procházce kolem Švýcárny se prostě nedalo přestat fotit :-)

Jablůňka

Babí léto mě nalákalo k prvnímu drátkovacímu pokusu:

Původně jsme měla v úmyslu jen tak nějaký abstraktní strom, ale Tom vymyslel jabloň.

Tak máme letos úrodu aspoň z korálků :-)

S kořeny a kmenem stromu moc spokojená nejsem, příště budou určitě hezčí, ale koruna se mi líbí moc. 

Byla to piplačka, ale bavilo mě to, hlavně mě poháněla zvědavost, protože jsem pracovala intuitivně  a vůbec jsem netušila, jak to dopadne :-)

Pohádková

Miluju ruční aplikace.

Tuto deku jsem začala vyrábět v reakci na soutěž vyhlášenou 1. moravským patchworkovým klubem letos na jaře na téma aplikace strojové i ruční.

Top s aplikacemi jsem měla ušitý včas, ale zasekla jsem se na lemu, prostě tma tmoucí, nic se mi nelíbilo. A tak soutěž proběhla beze mne (výsledky zde) a top zůstal ležet v šuplíku až do chvíle, kdy jsem dostala záchvat zpracovávání zbytků a za jeden večer vznikl šílený prouhatý lem, který je podle  mého gusta.

Zadní strana deky je z coral fleece, žádnou výplň jsem nedávala, deka je měkká a velmi hřejivá. 

A samozřejmě s radostí ručně prošitá! Výrobu si moje vnitřní dítě moc užívalo :-), právě takovou dekou bych jako dítě byla nadšená, úplně živě se vidím, jak bych ji pojala jako hrací plochu a dodala rytíře na koni, přinceznu, pana krále... 

Nebo bych  pod ní o nich aspoň snila :-).

Sveřepí šakali...

zavile vyli na bílý měsíc. A víly vily věnce:

No víly... Jenom já :-), ale zato tak vehementně, že se mi z toho zamotala hlava. 

Plán na dovolenou dopadl podle očekávání, tj. - jsem ráda, že jsem si sesumírovala nedodělky a vize, ale stejně jsem dělala, co mi zrovna pod ruku přišlo a co bylo potřeba. Udržovací práce na pergole přinesly nutnost poprat se s psím vínem, tak jsem ho zkusila zužitkovat na korpusy pro budoucí věnce. Zatím se mi líbí, uvidíme, jak budou vypadat až vyschnou. 

Dovolená, to bylo příjemné bezčasí, večery a pár chladných dnů jsem strávila v novém ušáku u kamen: nejdříve při pletení ponča a když mi rupla kruhová jehlice a nemohla jsme pokračovat, tak při knížkách. Maigret a lovec zvuku, Maigert chystá léčku, Maigret zuří, tyhle knížky můžu číst klidně víckrát. A taky poslouchat všechny maigretovské rohlasové hry. Někdy pak při čtení dialogů slyším v duchu Rudolfa Hrušínského.

Druhý týden jsem oprášila Kroniku katů Mydlářů od Karla Štorkána, ponurou četbu do ponurých dnů...  A když už jsem četla o Mydlářovi, tak jsem se pustila do plánovaných mýdel. Zatím mám 3 druhy - měsíčkové s vůní pomeranče, řebříčkové a tymiánové s vůní bergamotu.

Mýdlové základy jsem si koupila u Ekokozy a "výroba" spočívá jen v rozpuštění základu ve vodní lázni, přidání bylinek, příp. voňavého aromaolejíčku, a nalití do formiček. 

A pak už nezbývá než očuchávat, kochat se a třeba i mýt :-)