Sušíme jabka a hrušky,

a proto jsem ušila ze zbytků pár pytlíků.

Zdobí naše nové podkroví, které si pomalu zabydlujeme. 

Ještě před dvěma lety vypadalo podkroví naší chalupy takto: 

Hm, docela prokouklo... :-) A konečně je v akci sedací pytel spolu s dekou Oslnivkou a polštářem Mandalou.

Moc se těším, až příští rok zařídíme druhou půlku podkroví a budeme tam mít letní ložnici. 

Babičkovka

neboli celým  jménem "babiččina zahrádka". Tak se jmenuje vzor šitý z šestiúhelníků technikou EPP.

Na předním dílu je 234 květinek, každá květinka o velikosti cca 10 cm se skládá ze 7 hexagonů, tj.  celkem 1.638 hexagonů... Uf, jen vystříhat tolik hexíků z papíru byla fuška. Používala jsem běžný kancelářský papír, aspoň jsem se zbavila šmíráků :-). 

Pak jsem každý papírový hexík přišpendlila k látce, vystřihla s přídavky na švy a přistehovala. Následovalo ruční sešítí květinky a když byly všechny pokupě, rozložila jsem je na podlahu a hrála si s barevným laděním. Samozřejmě, jak je u mne dobrým zvykem, jsem se nejprve vyděsila z přemíry jasných barev, ale toužila jsem po dece zářivé jako letní louka, tak mám, co jsem chtěla :-). Když jsem byla spokojená s rozložením, sešila jsem květinky k sobě a nakonec celou luční plochu našila na zelenou borduru. Pak mi okraj připadal smutný, tak jsem na něj poházela různobarevné různě velké hexíky a našila je jako aplikace.

Zadní díl už byl brnkačka, sešila jsem pásy z květinek cca 15 cm velkých a spojila se zelenou látkou.  Celá práce mi trvala asi rok. Do ručního prošívání se mi moc nechtělo, tak jsem doufala, že si třeba troufnu na volné quiltování, ale dopadlo to tak, že deka  další rok odpočívala v šuplíku :-). 

Letos ke konci zimy jsem ji v rámci těšení se na teplo ze šuplíku vytáhla a přece jen se pustila do ručního prošívání. Jednak jsem si na strojové volné prošívání netroufala a druhak jsem měla pocit, že když je deka ručně šitá, tak k ní patří i ruční prošití. Bordura je prošitá různě velkými hexíky a každá květinka v louce hvězdičkou. 

Přiznám se, že když jsem deku začátkem září dokončila, ani jsem z toho neměla radost, cítila jsem jen obrovskou úlevu, protože to byla práce velmi časově náročná. Chybí mi propojení mezi počátečním impulsem, vizí, plánem, prací a výsledkem. Ale radost určitě přijde při používání, zvlášť když se blíží podzim, přijde chlad,  mlha, dlouhé večery... už se docela těším :-). A třeba při podzimu dojde i na můj další velký EPP projekt - La Passacagliu, která už rok čeká na pokračování... 

Dělám okolky...

ne ve smyslu zdráhání se něco udělat, ale ve smyslu něco kolem dokola:

V tomto případě kolem látky. Týdenní kurz v paličkování v Kychové byl příjemně stráveným časem v moc fajn společnosti a hlavně byl velmi přínosným pro mé paličkářské dovednosti. 

Skutečně nejsem dečkový typ, ale nedokázala jsem odolat :-). Půdice, pavoučci, obtahovačka, zoubky na okraji, to vše pro mne byly novinky. Je to krása, když se to umí, a pro začátečníka i velká intelektuální výzva, zpočátku jsem byla chvílemi ztracená... Ale našla jsem se :-).

A abych náhodou nabyté dovednosti nezapomněla, střihla jsem si hned dečku další, tentokrát s jednoduchou obtahovačkou. 

Už se těším na další výzvy, paličkování je holt těžce návyková záležitost... :-)

Snová krajina II

Po první snové krajině se sluncem jsem byla natěšená na další s lunou a taky ji rychle začala. A stejně rychle jsem zpátkovala, nespokojená s barevným výběrem. Snažila jsem se o jakési noční působení, ale moc to neklaplo, tak jsem se s celkovým vyzněním nezabývala a zvolila barvy, které k sobě ladí, ačkoli nočně nepůsobí. Koneckonců měsíc svítí i ve dne :-)

Když se pod ni dá tmavý podklad, je tajemná dostatečně. Ještě nevím, jaké pozadí krajinám dám, hotové mám dvě a v sérii je jich celkem asi deset. Až časem se rozhodnu, zda všechny krajiny sladím stejným podkladem (což si teď neumím představit vzhledem ke své barevné škále :-) ) nebo každou krajinu pojmu jako solitér. 

Tak vzhůru do snů, to je teď asi mé hlavní téma - lapače snů, snově krajiny... :-) Realita vypadá našpendlíkovaná takto: 

Kolem světa

Paličkování vytlačilo ostatní ruční práce a moc nešiju. Jen nezbytně nutné věci, jako např. podsedáky na nová zahradní křesla:

Naše letošní dovolená je chalupářská, ale i na zahradě se vydáváme na cestu kolem světa a nemusíme ani zvednout zadek ze židle :-)

Na trojúhelníky se mi podařilo dobrat  látky v barvách kontinentů, a to dokonce z nasyslených zásob! Radost veliká, na posez i na pohled :-)

Seník

jsem si před lety psala hodně podrobně. Ano, seník. Nemám na mysli úložiště sena, ale analogii deníku - tj. zápisník snů.

Už si sny nepíšu a ani se mi nezdají tak často jako dřív. Třeba je lapače snů znovu přilákají... 

Tentokrát jsem vybrala příjemné zelené a veselou žlutou barvu. A k nim černé etnokorálky z roztrženého náhrdelníku. Takhle vypadá ve stínu:

A takhle na slunci:

A takhle ještě jednou na staré švestce, která už vůbec nerodí a průběžně usychá, ale její kmen a koruna jsou tak krásné, že je nám líto ji pokácet. 

Necháváme ji v klidu dožít a třeba z ní jednou bude zvonička.

Snové krajiny,

to je nádherná série podvinků, víceméně abstraktních. Bohužel nevím autorku, dopíšu v září, kdy bude pokračovat kurz paličkování a budu moct nahlédnout do inspiračního šanonu. Pro začátek jsem si vybrala krajinu se sluncem. V inspiračním šanonu byly pouze podvinky, nikoli ukázky hotové práce, ale to mi vůbec nevadilo, aspoň jsem se mohla barevně vyřádit, což mě baví úplně nejvíc ze všeho :-). 

Byla to velká škola - a právě kvůli těm barvám, protože jsem měla chvílemi pocit, že jsem v nich naprosto ztracená, že jsem odstínů zvolila hodně a kdovíjak to bude vypadat v celku... Zajímavé bylo pozorovat posun vlastních nálad - když jsem ráno začínala stromem, byla jsem dokonale "vyzenovaná". Poté jsem strávila odpoledne s tříletou neteří a večer jsem se rozhodla v paličkování pokračovat. Jenže - náladu jsem měla spíše rozvernou, rozjuchanou, rozdováděnou, kampak na mne se zenem. A tak jsem druhý den koukala, jak je řeka divoká... 

Na tuto práci jsem dostala chuť po paličkování ovoce, měla jsem náladu se abstraktně rozvolnit, jenže ono to svobodné rozvolňování je pořádná dřina :-). V průběhu paličkování jsem si slibovala, že následně se vrhnu na něco malého, zcela konkrétního a přesně daného. Jak to dopadlo? Z výsledku jsem měla takovou radost, že jsem se hned vrhla na snovou krajinu s měsícem :-).