Už si sny nepíšu a ani se mi nezdají tak často jako dřív. Třeba je lapače snů znovu přilákají...
Tentokrát jsem vybrala příjemné zelené a veselou žlutou barvu. A k nim černé etnokorálky z roztrženého náhrdelníku. Takhle vypadá ve stínu:
A takhle na slunci:
A takhle ještě jednou na staré švestce, která už vůbec nerodí a průběžně usychá, ale její kmen a koruna jsou tak krásné, že je nám líto ji pokácet.
Necháváme ji v klidu dožít a třeba z ní jednou bude zvonička.
Žádné komentáře:
Okomentovat