Znala Panna pána...

hádejte, co bylo dál :-).

První z cyklu znamení - moje znamení Panny. Poprvé v životě se mi podařily lístečky, dokonce celých 29 lístečků! A ve skutečnosti vypadají líp, než na fotce :-)

Paví chvost II

Tento vzor je tak úžasný, že podle něj nemůžu přestat háčkovat :-)

Další tašky vznikají i proto, že se taška líbí mým spolupaličkářkám, tak háčkujeme společně a jsou to moc hezké chvilky. 

Abych měla po dvou předchozích taškách změnu, tašku jsem si prodloužila, původně s úmyslem "aby se mi tam vešly noty na kytaru", ale ony se tam stejně nevejdou :-). Nevadí, takhle taška se i tak stala mou nejoblíbenější.

A nejen pro kožené doplňky (zbytky z nějakého pásku, už podruhé zrecyklované), ale hlavně pro barvy, které jsou přesně moje. Původní plán byl uháčkovat si tašku v barvách kachny poláka malého, kterého obdivuju v ostravské zoo. Mno, výsledek je trošku divočejší... :-)

Docela lituju, že nastává jaro, protože odložím bundu, ke které se taška hodila. A nevím, nevím, kam nastrkám všechny ty krámy, které se do ní tak krásně vešly... 

Na druhou stranu mám zase příležitost uháčkovat si tašku v jiné barevnosti... :-) 

Ježibaba

Když u nás byla posledně Anička, vytáhla jsem plastelínu a ptala se jí, co by chtěla vyrobit. "Pec pro ježibabu!" Hm... Na to jsme měly málo materiálu :-), ale inspirovala mě k tomu, abych jí ježibabu ušila. 

Na pinterestu mě podobné příšerky dávno přitahovaly, ale nevím, zda jsem to s odporností nepřehnala. 

Naučila jsem se francouzský uzlík a vyšívání bradavic jsem si vyloženě užívala :-).

Ježibaba není zlá od narození, má prostě jen zlomené srdce. Třeba to půjde napravit. 

A co na ježibabu Anička? Těžko říct, když ji ukázala své mamce, řekla nejistým hlasem: "Neboj..., ona tě nesežere..." :-)

Snová krajina III

Místo paličkování velikonočních drobností pokračuju v sérii snových krajin:

První a druhá jsou hodně barevné, třetí "jen" dvoubarevná. Výběr barev jsem podřídila žlutotyrkysové melírované niti a přidala průhledné žluté korálky. 

Volba podkladové látky byl docela oříšek, po vyzkoušení veškerých látek, co mám doma (a že jich je opravdu celá barevná škála... :-) ), jsem nakonec zvolila tmavě žlutou. Žluté nitě na ní sice trochu zanikají, ale když na obrázek zasvítí sluníčko nebo lampa, vše je jak  má být :-). I když na fotkách se mi to zachytit nedaří...

UBUNTU

je další  projekt z řady společného internetového háčkování.

Deka je asi o průměru cca 1,5 m, je to taková deka na klín, můj oblíbený rozměr. Háčkovala jsem podle výborného návodu Dedri, základní informace jsou k dispozici zde. Použila jsem jakousi recyklovanou bavlnu, deka je tedy těžší, ale zato velmi příjemná na dotek. 

Takto vypadal začátek, kdy jsem na podzim stíhala háčkovat spolu s Dedri a plnila týdenní úkol.

Dokonce jsem v úvodním zápalu začala i miniverzi z perlovky, kterou dokončím možná někdy, až nebudu mít do čeho píchnout :-):

A tady je závěrečné jarní foto:

Už se těším, až deku na chalupě otestuju, bude se hodit na půdu k puzzle koláži s africkou tématikou. 

Ranní zátiší

Jarní slunko svítí do obýváku a já koukám, že mi nad pracovním stolem visí dva výrobky,  které jsem tady ještě nezveřejnila. 

Je to sova, kterou jsem upaličkovala podle podvinku zakoupeného na krajkářské výstavě ve Vamberku. Zvláštní na něm je, že sovu navrhlo a podvinek vytvořilo dítě... Ve Vamberku se učí paličkovat od kolíbky a dětské výrobky byly přímo parádní. Dvěma sovám jsem neodolala, druhá zatím čeká na tu správnou tvůrčí náladu. 

Druhý výrobek je podkafíčko. Tedy - původně to mělo být podkafíčko, ale je z něj závěsný pidiminiquilt :-). 

Vznikl technikou lepení látkových odstřižků a výstřižků a následným prošitím.

Látky jsem lepila herkulesem, víceméně náhodně, jak mi přišly pod ruku.

A jak se teď na ty hrnky plné kávy dívám, dostávám na kafe chuť!

Tak jdu na ně! :-)

Opička

mě na pinterestu zaujala na první pohled. Paličkovala se dobře - je to jen plátno a trochu řetízku. No... a lístečky... ty už jsem nějak zašolichala :-)

Prý by měly být na konci špičaté, ale mně se líbí i kulaté :-)

Pak už zbývalo jen vymyslet, na co ji použít. Padly mi do oka zbytky manšestráků a zářivá žlutá a batůžek pro prcka byl na světě.

Jen ho někdy Anička nosí tak, aby měla opičku na zádech. Proč? Prý proto, aby opička nic neviděla... :-)