Když u nás byla posledně Anička, vytáhla jsem plastelínu a ptala se jí, co by chtěla vyrobit. "Pec pro ježibabu!" Hm... Na to jsme měly málo materiálu :-), ale inspirovala mě k tomu, abych jí ježibabu ušila.
Na pinterestu mě podobné příšerky dávno přitahovaly, ale nevím, zda jsem to s odporností nepřehnala.
Naučila jsem se francouzský uzlík a vyšívání bradavic jsem si vyloženě užívala :-).
Ježibaba není zlá od narození, má prostě jen zlomené srdce. Třeba to půjde napravit.
A co na ježibabu Anička? Těžko říct, když ji ukázala své mamce, řekla nejistým hlasem: "Neboj..., ona tě nesežere..." :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat