pondělí 30. července 2018

Seník

jsem si před lety psala hodně podrobně. Ano, seník. Nemám na mysli úložiště sena, ale analogii deníku - tj. zápisník snů.


Už si sny nepíšu a ani se mi nezdají tak často jako dřív. Třeba je lapače snů znovu přilákají... 


Tentokrát jsem vybrala příjemné zelené a veselou žlutou barvu. A k nim černé etnokorálky z roztrženého náhrdelníku. Takhle vypadá ve stínu:


A takhle na slunci:


A takhle ještě jednou na staré švestce, která už vůbec nerodí a průběžně usychá, ale její kmen a koruna jsou tak krásné, že je nám líto ji pokácet. 


Necháváme ji v klidu dožít a třeba z ní jednou bude zvonička.

úterý 17. července 2018

Snové krajiny,

to je nádherná série podvinků, víceméně abstraktních. Bohužel nevím autorku, dopíšu v září, kdy bude pokračovat kurz paličkování a budu moct nahlédnout do inspiračního šanonu. Pro začátek jsem si vybrala krajinu se sluncem. V inspiračním šanonu byly pouze podvinky, nikoli ukázky hotové práce, ale to mi vůbec nevadilo, aspoň jsem se mohla barevně vyřádit, což mě baví úplně nejvíc ze všeho :-). 


Byla to velká škola - a právě kvůli těm barvám, protože jsem měla chvílemi pocit, že jsem v nich naprosto ztracená, že jsem odstínů zvolila hodně a kdovíjak to bude vypadat v celku... Zajímavé bylo pozorovat posun vlastních nálad - když jsem ráno začínala stromem, byla jsem dokonale "vyzenovaná". Poté jsem strávila odpoledne s tříletou neteří a večer jsem se rozhodla v paličkování pokračovat. Jenže - náladu jsem měla spíše rozvernou, rozjuchanou, rozdováděnou, kampak na mne se zenem. A tak jsem druhý den koukala, jak je řeka divoká... 


Na tuto práci jsem dostala chuť po paličkování ovoce, měla jsem náladu se abstraktně rozvolnit, jenže ono to svobodné rozvolňování je pořádná dřina :-). V průběhu paličkování jsem si slibovala, že následně se vrhnu na něco malého, zcela konkrétního a přesně daného. Jak to dopadlo? Z výsledku jsem měla takovou radost, že jsem se hned vrhla na snovou krajinu s měsícem :-).