Houbičkový batůžek

Teď v létě ho tahám furt.

K rozveselení nepotřebuju žádné skutečné houbičky, stačí houbičková látka :-) Fakt, při pohledu na ni dostávám dobrou náladu a musím se usmát. 

Lituju, že jsem si látky nekoupila víc, už není s sehnání. Vyšlo z ní na batůžek - ušitý podle tohoto návodu - a na šáteček pro neposedné vlasy. Ještě jsem ušušňala malý kousek, snad z něj někdy bude zipová taštička...

La Passacaglia III.

Kolik mám hotovo? Polovinu? Možná sotva, ale velké růžice mám všechny a pouštím se do malých, které se dělají přece jen pohodověji. Začínám se v tom ztrácet, proto nastal čas na plánek: 

Poslední velká, kterou jsem dokončila je špenátová červeňucha:

Všechny čtyři velké růžice dohromady vypadají asi tak jako dort od pejska a kočičky :-)

A bude hůř... :-) - malé růžice:

Ale říkám si, že o tom ta La Passacaglia asi je, že je to tak trochu (hodně) crazy. 

A hlavě mě to moc baví a taky mám zábavu do auta, když se jede na chalupu.

Podle mého tempa to vypadá že to bude zábava na celou letošní chalupářskou sezónu :-)

Skalka se zbláznila!

Jasně, že jsem věděla, že z kontryhelů budou keře, ale tak brzy? A ta obryně vlevo u plotu byla včera ještě o 30 cm vyšší, než je na fotce z minulého týdne! Roste doslova před očima. Před měsícem to vypadalo takhle, v podstatě kde nic, tu nic, a teď... 

Když jsme před 2 lety na chalupě začínali, nadšeně jsem volala: "Jééé, máme tady 3 rostlinky lesních jahod, paráda!"

Loni jsem pokračovala: "Jééé, ty jahody se úžasně rozmnožují!" 

A letos: "Do prčic! Ty jahody nalezly úplně všude!!!" :-)

Je mi líto se jich zbavit, nádherně voní a na jazyku se jen rozplývají, tak se snažím jejich výhonky cpát co nejvíc mimo skalku a postupně je tak přesunout jinam, ale obávám se, že je to nerovný boj. 

Kdysi jsem v časopise Meduňka nebo Regenerace četla o očistné kúře, která spočívá v tom, že se několik dnů nejí nic jiného, než lesní jahody. Cha, taková blbost, kde splašit tolik jahůdek! Teď už to vím... Za rok, za dva se do ní můžu směle pustit! :-)

Zbytkaření

Bedničky s nasyslenými zbytky začínají přetékat a s počínajícím létem se ozývá potřeba zahradních projektů, zejména lehátko a sedák na houpačku potřebují nový háv.

Jenže plánů a rozdělánek je tolik…  Naštěstí jsem dostala ten správný úvodní kopanec od crazy mom a rozhodla jsem se přidat k jejímu 4týdennímu tutoriálu na zpracování proužků.

První týden byl DÚ prohrabat zbytky a vybrat vhodné proužky, případně také látky na doplňující čtverce. Splněno, a dokonce to zatím vychází tak, že proužky budou jen puntíkaté, i když ještě nevím, jak barvy uspořádám. 

Crazy mom je na zbytky specialistka, takže i houpačkový podsedák bude inspirovaný právě jí – jejím břízkám jsem nedokázala odolat. 

Nevím, jak je šije ona, tak improvizuju a šiju je přes papír – z obyčejného balicího papíru jsem si nastříhala pruhy 110 x 4,5 cm a 110 x 3,5 cm, zbytky nakupkovala podle barev a přišívám za sebou, jak mi přijdou pod ruku. 

Je to fajn, protože udržím lajnu, s čímž bych jinak měla určitě problém. 

Protože zbytků nemám zase tolik, nakonec jsem rezignovala na menší bloky s břízami a využiju rovnou 110 cm pruhy, mezi které doplním pásy z různých zelených obdélníků.

Ach jo, předsevzetí nezačínat nové projekty dokud nedokončím rozdělánky je v čudu... :-)

Polštářová dědinka

K nočnímu kostelu

přibyla poklidná osada na kopci

a domeček na větrné hůrce.

Teď už chybí jen hospoda :-)