Snová krajina III

Místo paličkování velikonočních drobností pokračuju v sérii snových krajin:

První a druhá jsou hodně barevné, třetí "jen" dvoubarevná. Výběr barev jsem podřídila žlutotyrkysové melírované niti a přidala průhledné žluté korálky. 

Volba podkladové látky byl docela oříšek, po vyzkoušení veškerých látek, co mám doma (a že jich je opravdu celá barevná škála... :-) ), jsem nakonec zvolila tmavě žlutou. Žluté nitě na ní sice trochu zanikají, ale když na obrázek zasvítí sluníčko nebo lampa, vše je jak  má být :-). I když na fotkách se mi to zachytit nedaří...

UBUNTU

je další  projekt z řady společného internetového háčkování.

Deka je asi o průměru cca 1,5 m, je to taková deka na klín, můj oblíbený rozměr. Háčkovala jsem podle výborného návodu Dedri, základní informace jsou k dispozici zde. Použila jsem jakousi recyklovanou bavlnu, deka je tedy těžší, ale zato velmi příjemná na dotek. 

Takto vypadal začátek, kdy jsem na podzim stíhala háčkovat spolu s Dedri a plnila týdenní úkol.

Dokonce jsem v úvodním zápalu začala i miniverzi z perlovky, kterou dokončím možná někdy, až nebudu mít do čeho píchnout :-):

A tady je závěrečné jarní foto:

Už se těším, až deku na chalupě otestuju, bude se hodit na půdu k puzzle koláži s africkou tématikou. 

Ranní zátiší

Jarní slunko svítí do obýváku a já koukám, že mi nad pracovním stolem visí dva výrobky,  které jsem tady ještě nezveřejnila. 

Je to sova, kterou jsem upaličkovala podle podvinku zakoupeného na krajkářské výstavě ve Vamberku. Zvláštní na něm je, že sovu navrhlo a podvinek vytvořilo dítě... Ve Vamberku se učí paličkovat od kolíbky a dětské výrobky byly přímo parádní. Dvěma sovám jsem neodolala, druhá zatím čeká na tu správnou tvůrčí náladu. 

Druhý výrobek je podkafíčko. Tedy - původně to mělo být podkafíčko, ale je z něj závěsný pidiminiquilt :-). 

Vznikl technikou lepení látkových odstřižků a výstřižků a následným prošitím.

Látky jsem lepila herkulesem, víceméně náhodně, jak mi přišly pod ruku.

A jak se teď na ty hrnky plné kávy dívám, dostávám na kafe chuť!

Tak jdu na ně! :-)

Opička

mě na pinterestu zaujala na první pohled. Paličkovala se dobře - je to jen plátno a trochu řetízku. No... a lístečky... ty už jsem nějak zašolichala :-)

Prý by měly být na konci špičaté, ale mně se líbí i kulaté :-)

Pak už zbývalo jen vymyslet, na co ji použít. Padly mi do oka zbytky manšestráků a zářivá žlutá a batůžek pro prcka byl na světě.

Jen ho někdy Anička nosí tak, aby měla opičku na zádech. Proč? Prý proto, aby opička nic neviděla... :-)

Náměstí

Je poslední letošní den, tak si říkám, že bych měla na blog něco přidat. Nových výrobků mám spoustu, ale nic nenafoceno. Jak nejezdíme na chalupu a je sychravé počasí a tma, tak se mi fotit nechce a ani pořádně nemám kde. 

Tak přidám jednu starší věc - přehoz, který jsem šila loni pro kamaráda Mirka z taiči jako vánoční dárek pro jeho ženu. Zadání znělo: hlavně, ať je to veselé. 

Inspirací mi byl yoyogi park quilt inspirovaný tímto videem z The Midnight Quilt Show. 

Fotky nejsou v dobré kvalitě, fotila jsem u nás doma na poslední chvíli před předáním za umělého světla, tak nevynikne svítivost barev. Což je škoda, protože myslím, že ložnici s oknem na severní stranu tenhle přehoz fakt rozsvěcuje :-).

Houslový klíč

Po dlouhatananánské době jsem vzala do rukou kytaru. A začala dokonce chodit do hudebky, abych zahrála více, než svůj jediný univerzální doprovod ve čtyřčtvrtečním taktu...

Baví mě to. Paličkování mě baví taky :-), a tak jsem si černý obal na kytaru trošku "rozsvítila".

Vyšlo to až na druhý pokus, protože jsem si neuvědomila, že podvinek stažený z pinterestu nebyl zrcadlově obrácený :-).

Další ozdoba na obal bude kytara. Snad... momentálně tužím třetí pokus... Ale nevzdám to! :-)

Svítání v Himalájích

Inspirována nevím kým (protože jsem lajdák a ukládám si obrázky halabala) jsem na začátku roku ušila deku z trojúhelníků. 

Vlastně jsem hned v lednu celou deku i prošila a olemovala, ale nějak s tím prošitím nejsem spokojená. 

Deka, která mě inspirovala, je prošitá jen jednoduchými příčnými proužky, zatímco já se z náhlého popudu pustila do křivek, a to nikoli volným prošíváním, ale kráčející patkou... Měla jsem "uměleckou" vizi oparu vznášejícího se na velehorami za svítání. No... výsledek mi evokuje spíše vrstevnice na mapě :-). Ale nevadí, tématicky to sedí. A zezadu se mi to dokonce i líbí. 

Jenže zepředu jsou v některých místech (tam, kde jsou vrstevnice dále od sebe a prošívala jsem ostrou zatáčku) bubliny, což mě štvalo. Ale měla jsem plán! Místa, se kterými jsem nespokojená, prošiju ještě ručně žlutými a tyrkysovými bavlnkami. 

Mno... máme tady babí léto a deka i s vybranými bavlnkami od ledna leží ve skříni... Sem tam ji vytáhnu, pokochám se, řeknu si, že by to fakt chtělo doprošívat, ale ztratila jsem ten prvotní švunk. Tak čekám, až "to" na mne zase přijde... :-)