Mochyně II.

Mamka si stěžovala, že má plno různých prázdných váz, tak jsem jí jednu z nich operativně zaplnila :-)

Teda, tohle není ta její váza... :-), to je jen improvizované aranžmá na chalupě.

První mochyně jsem vyráběla v červenci 2019 a další už následují - po jasně oranžové mochyni židovské třešni mám na herduli světlounce vanilkovou verzi mochyně peruánské.

Madona s Ježíškem

 Po "Růžové Madoně" další příspěvek do kapličky v Biskupicích:

Dlouho jsem nepaličkovala, kurz kvůli "karanténě" neprobíhal, doma i na chalupě mám  jiné projekty... 

Nebylo jednoduché se zase odhodlat a vzít paličky do ruky, ale naštěstí se to nezapomíná, asi jako plavání :-). Samozřejmě zručnost a sebedůvěra trošku haprujou, pikotky jsem se musela znovu učit, ale tak to prostě je... 

Příští paličkovaný obrázek do kapličky bude betlém, dělám si z ní osobní galerii :-). Snad ho stihnu dokončit do těchto vánoc!

Pytlíky,

opět ze zbytků. 

Růžovo-žlutý pro Aničku:

A zeleno-modrý pro Daliborka:

Jasně, že si je poznají podle barvy, ale pro jistotu (no... hlavně proto, že jsem si chtěla vyzkoušet jistou techniku vyšívání podle úžasné knihy Sharon Boggon "Creative stitches") jsem jim dovnitř vyšila iniciály.

Celý pytlík není o ničem jiném než o dvou sešitých kruzích s poutky a tkalounem pro stažení a zavěšení. Jednoduché, ale na různé drobnosti, třeba minizvířátka ze zoo nebo autíčka, optimální.

Srdíčkové podtácky

jsem vytvořila pro svou neteř a praneteř, aby na chalupě měly zútulněné jezení.

Zužitkovala jsem zbytky, ale holky na nich jíst nechtěly, protože jsou příliš pěkné :-)

Jeden jako druhý? 

Najdi 7 rozdílů :-)

Mašli, aby ji našli...

Knihy Ivany Domanjové jsou plné nádherných doplňků. Tuhle mašli jsem si vybrala, abych vyzkoušela buňkovou půdici.

Mou favoritkou tato technika asi nebude... I když... jak tak po nějaké době koukám do knížek paní Ivany (mám Paličkování II šperky a oděvní doplňky a Paličkování III krajky z netradičních materiálů), tak kdyby byl čas, vyzkouším od ní COKOLI! :-)

Černé svědomí...

Ušila jsem patchworkový přehoz do ložnice, nalepila zadní díl na podlahu na půdě, vytvořila sendvič a ... prostehovala! Poučena z předchozích doškrábaných předloktí při prošívání přehozů na dvoupostel o velikosti 220 x 220 cm (ne-li více), které byly našpendleny obyčejnými špendlíky (speciální zavírací se mi neosvědčily), jsem se hecla a fakt jsem stehovala. A bylo to fajn, trvalo to asi stejně jako špendlení. Osvědčená pomůcka je malá kovová lžička, kterou se podebírá jehla, když vychází z látky. 

Od té doby leží poskládaný přehoz ve skříni a čeká na prošití. Asi se budu muset zase hecnout... :-) Nic extra to ostatně nebude, prošívání je má slabá stránka, takže opět "jen" obří spirála od oka, která bude začínat uprostřed a postupně se rozvíjet k okrajům. Výhody - jede se jedním tahem; nejhorší je to uprostřed a pak je to čím dál tím lepší. Nevýhoda - uprostřed je to fakt blbé - začátek spirály se musí udělat volnou patkou nebo začít větším "kruhem" dále od středu a prostředek dovnitř prošít ručně (to bude asi má volba). Jak taková spirála vypadá se můžete podívat např. zde na "Rezavé kokrháče". Dívám se, že 29. 5. 2019 jsem psala, že tento formát už nikdy... nebo aspoň do doby, než zapomenu na prožité utrpení :-). Na krvavá předloktí jsem nezapomněla, snažila jsem se to vyřešit stehováním, ale stejně se s tak velkým objemem látky pod strojem budu mordovat. 

Co takhle předsevzetí? Tak jo, nejpozději 30. 11. 2021 bude i olemováno! :-)

Mrňavosti

 Našla jsem pár starých fotek se zbytkovými drobnostmi. 

Chňapku používám pořád a je má oblíbená. 

Z dalších zbytků puntíkovek vznikl obal na vějíř do taiči.

V pondělí zase v podstatě po roce a půl začínáme cvičit, měla bych vějíř pohledat... :-)