Do zaječích...

bere zajíc na kabelce se starých riflí a zbytků koženky.

Asi taky při úplňku nemůže spát...

Na pinterestu mě zaujal jednoduchý styl vyšívání - vlastně jen obyčejné volné stehování, které sleduje obrysové linky. Posléze jsem byla poučena, že se jedná o japonskou výšivku sashiko.

Nejvíc mě bavila tráva bez ladu a skladu :-). Určitě tuto techniku ještě někdy použiju - třeba na obrázky, ale to už zvolím jemnější podkladový materiál a ne tak výrazné barvy. 

Mochyně

Ačkoli obvykle kvete až v pozdním létě, nám vykvetla už v červenci:

Byla to radost ji vyrábět. Oranžová perlovka, pět korálků, tenký zelený drátek a na stvol pevný plotový drát a zelená květinová samolepící páska. 

A k tomu asi tak 8 hodin času, možná méně - začala jsem v jednu odpoledne a v devět večer byla hotová, ale to včetně večeře a dalšího průběžného lelkování. 

Podvinek je vlastně čtyřlístek, jehož čtyři lísky se sešijou ve špičce.

Na půdě v tmavém koutě svítí jako lampiónek :-)

Růžová Madona

Obrázek do kapličky kousek od naší chalupy:

Nepaličkuji z bílé příze, protože na ni špatně vidím, ale myslím, že růžová Madoně sluší. Z fotek moc nevyniknou perličky v závoji a středu květinek.

Svatozář je stříbrná, protože zlatá se mi k růžové nehodila. Příště bych polohod nahradila plátnem s paprsky. 

Už se těším, až ji do kapličky zarámovanou pověsíme :-)

Kytary

Můj první pokus o artquilt...

Vlastně druhý pokus, povedly se mi až na podruhé. No... povedly... s něčím jsem spokojená (třeba barvy zelené a modré kytary), a s něčím ne (hlavně hmatník zelené kytary, ach ta perspektiva...).

Látky jsem nažehlovala "pavučinkou" nebo lepila Herkulesem. Příště bych šla asi jen do Herkulesu, možná trochu naředěného. Pak jsem okraje aplikací prošila rovným stehem, nadvakrát, někdy natřikrát. U fialové kytary jsem světle fialovou obšila tmavým entlem, protože jsem chtěla, aby ustoupila do pozadí. Moc to nepomohlo :-). Tak třeba příště... 

Zdálky dobrý... :-)

Dekl na bednu

Tom vyrobil bednu na kolečkách a mně zbyl úkol vyrobit na ni dekl. Skladují se v ní hračky, stavebnice, omalovánky, zkrátka dětský binec :-).

Využila jsem i ty nejmenší tyrkysové a fialové zbytečky a jako základní látku odřezky ze zadního dílu přehozu Rezaví kokrháči.

Sešívala jsem zbytky, jak mi přišly pod ruku, rozměr "deklu" je cca 75 x 80 cm. 

Prošívala jsem hranaté spirály, které jsem pak vyplnila dalšími kličkami. Hrála jsem si :-)

Nakonec jsem na dvě protilehlé strany "deklu" našila část suchého zipu, na bednu natloukla druhou část a na půdě je pořádek :-)

Berany, berany...

duc :-)

Panně přibyl zvířecí kamarád. Paličkování červených rohů jsem se fakt užívala.

Horší to bylo s hlavou, kde mi pořád nadbývaly paličky, ale nakonec jsem to nějak došolichala :-). Původně jsem uvažovala, že zvolím černý podklad, na kterém červená i šedá vyniknou, ale nakonec jsem zvolila žlutý. To aby se Beran hodil k Panně, vedle které visí. 

Rezaví kokrháči

Už ani nevím, kdy jsem tento přehoz začala dělat, tipla bych to na srpen 2017.

A v květnu 2019 je konečně na světě! Je to macek - 210 x 240 cm, přehoz na dvoupostel:

Opět jsem vyráběla z jelly rolls (spotřeba 3 balení + 2 pásky z jiného balení na lem). Šití bloků jde dobře od ruky. Dokonce se mi podařilo vytvořit jakýs takýs návod, snad bude srozumitelný: 

Horší bylo sešívání čtverců do obřího předního dílů a hlavně následné akce. Sendvičování a špendlení ještě ušlo...

Ale prošívání, to byl teda masakr, a to doslova. Jak je vidět výše, sendvič nestehuju, jen špendlím, a to docela hustě, cca co 15 cm. Takže manipulace s přehozem a jeho cpaní pod rameno stroje mě stálo pár krvavých šrámů na rukou, naštěstí jen povrchových. 

Prošívala jsem kráčející patkou spirálu od středu (ten jsem pak vypárala a vnitřních 20 cm prošila ručně). Jen tak od oka, nejhorší bylo vnitřních 80 cm, pak už se to jakž takž dalo... 

Nicméně si říkám, že tento formát už nikdy, nikdy, nikdy! Nebo aspoň do té doby, než na prožité utrpení zapomenu :-).