Náměstí

Je poslední letošní den, tak si říkám, že bych měla na blog něco přidat. Nových výrobků mám spoustu, ale nic nenafoceno. Jak nejezdíme na chalupu a je sychravé počasí a tma, tak se mi fotit nechce a ani pořádně nemám kde. 

Tak přidám jednu starší věc - přehoz, který jsem šila loni pro kamaráda Mirka z taiči jako vánoční dárek pro jeho ženu. Zadání znělo: hlavně, ať je to veselé. 

Inspirací mi byl yoyogi park quilt inspirovaný tímto videem z The Midnight Quilt Show. 

Fotky nejsou v dobré kvalitě, fotila jsem u nás doma na poslední chvíli před předáním za umělého světla, tak nevynikne svítivost barev. Což je škoda, protože myslím, že ložnici s oknem na severní stranu tenhle přehoz fakt rozsvěcuje :-).

Houslový klíč

Po dlouhatananánské době jsem vzala do rukou kytaru. A začala dokonce chodit do hudebky, abych zahrála více, než svůj jediný univerzální doprovod ve čtyřčtvrtečním taktu...

Baví mě to. Paličkování mě baví taky :-), a tak jsem si černý obal na kytaru trošku "rozsvítila".

Vyšlo to až na druhý pokus, protože jsem si neuvědomila, že podvinek stažený z pinterestu nebyl zrcadlově obrácený :-).

Další ozdoba na obal bude kytara. Snad... momentálně tužím třetí pokus... Ale nevzdám to! :-)

Svítání v Himalájích

Inspirována nevím kým (protože jsem lajdák a ukládám si obrázky halabala) jsem na začátku roku ušila deku z trojúhelníků. 

Vlastně jsem hned v lednu celou deku i prošila a olemovala, ale nějak s tím prošitím nejsem spokojená. 

Deka, která mě inspirovala, je prošitá jen jednoduchými příčnými proužky, zatímco já se z náhlého popudu pustila do křivek, a to nikoli volným prošíváním, ale kráčející patkou... Měla jsem "uměleckou" vizi oparu vznášejícího se na velehorami za svítání. No... výsledek mi evokuje spíše vrstevnice na mapě :-). Ale nevadí, tématicky to sedí. A zezadu se mi to dokonce i líbí. 

Jenže zepředu jsou v některých místech (tam, kde jsou vrstevnice dále od sebe a prošívala jsem ostrou zatáčku) bubliny, což mě štvalo. Ale měla jsem plán! Místa, se kterými jsem nespokojená, prošiju ještě ručně žlutými a tyrkysovými bavlnkami. 

Mno... máme tady babí léto a deka i s vybranými bavlnkami od ledna leží ve skříni... Sem tam ji vytáhnu, pokochám se, řeknu si, že by to fakt chtělo doprošívat, ale ztratila jsem ten prvotní švunk. Tak čekám, až "to" na mne zase přijde... :-)

Soví záplata

Neteři, která ujíždí na sovičkách, se udělala dírka na kapse u tašky. A tak jsem jí upaličkovala záplatu:

Paličky zaujaly i místní havěť, co sídlí na ořešáku :-).

Zvolila jsem žlutozelenou melírovanou perlovku a k ní starorůžové korálky, aby záplata mezi ostatními sovičkami vynikla.

Materiál, ze kterého je kapsa ušitá, je docela vachrlatý, tak je možné, že sovičce časem přibude kamarádka. Že by růžová se žlutýma očima? :-)

Sušíme jabka a hrušky,

a proto jsem ušila ze zbytků pár pytlíků.

Zdobí naše nové podkroví, které si pomalu zabydlujeme. 

Ještě před dvěma lety vypadalo podkroví naší chalupy takto: 

Hm, docela prokouklo... :-) A konečně je v akci sedací pytel spolu s dekou Oslnivkou a polštářem Mandalou.

Moc se těším, až příští rok zařídíme druhou půlku podkroví a budeme tam mít letní ložnici. 

Babičkovka

neboli celým  jménem "babiččina zahrádka". Tak se jmenuje vzor šitý z šestiúhelníků technikou EPP.

Na předním dílu je 234 květinek, každá květinka o velikosti cca 10 cm se skládá ze 7 hexagonů, tj.  celkem 1.638 hexagonů... Uf, jen vystříhat tolik hexíků z papíru byla fuška. Používala jsem běžný kancelářský papír, aspoň jsem se zbavila šmíráků :-). 

Pak jsem každý papírový hexík přišpendlila k látce, vystřihla s přídavky na švy a přistehovala. Následovalo ruční sešítí květinky a když byly všechny pokupě, rozložila jsem je na podlahu a hrála si s barevným laděním. Samozřejmě, jak je u mne dobrým zvykem, jsem se nejprve vyděsila z přemíry jasných barev, ale toužila jsem po dece zářivé jako letní louka, tak mám, co jsem chtěla :-). Když jsem byla spokojená s rozložením, sešila jsem květinky k sobě a nakonec celou luční plochu našila na zelenou borduru. Pak mi okraj připadal smutný, tak jsem na něj poházela různobarevné různě velké hexíky a našila je jako aplikace.

Zadní díl už byl brnkačka, sešila jsem pásy z květinek cca 15 cm velkých a spojila se zelenou látkou.  Celá práce mi trvala asi rok. Do ručního prošívání se mi moc nechtělo, tak jsem doufala, že si třeba troufnu na volné quiltování, ale dopadlo to tak, že deka  další rok odpočívala v šuplíku :-). 

Letos ke konci zimy jsem ji v rámci těšení se na teplo ze šuplíku vytáhla a přece jen se pustila do ručního prošívání. Jednak jsem si na strojové volné prošívání netroufala a druhak jsem měla pocit, že když je deka ručně šitá, tak k ní patří i ruční prošití. Bordura je prošitá různě velkými hexíky a každá květinka v louce hvězdičkou. 

Přiznám se, že když jsem deku začátkem září dokončila, ani jsem z toho neměla radost, cítila jsem jen obrovskou úlevu, protože to byla práce velmi časově náročná. Chybí mi propojení mezi počátečním impulsem, vizí, plánem, prací a výsledkem. Ale radost určitě přijde při používání, zvlášť když se blíží podzim, přijde chlad,  mlha, dlouhé večery... už se docela těším :-). A třeba při podzimu dojde i na můj další velký EPP projekt - La Passacagliu, která už rok čeká na pokračování... 

Dělám okolky...

ne ve smyslu zdráhání se něco udělat, ale ve smyslu něco kolem dokola:

V tomto případě kolem látky. Týdenní kurz v paličkování v Kychové byl příjemně stráveným časem v moc fajn společnosti a hlavně byl velmi přínosným pro mé paličkářské dovednosti. 

Skutečně nejsem dečkový typ, ale nedokázala jsem odolat :-). Půdice, pavoučci, obtahovačka, zoubky na okraji, to vše pro mne byly novinky. Je to krása, když se to umí, a pro začátečníka i velká intelektuální výzva, zpočátku jsem byla chvílemi ztracená... Ale našla jsem se :-).

A abych náhodou nabyté dovednosti nezapomněla, střihla jsem si hned dečku další, tentokrát s jednoduchou obtahovačkou. 

Už se těším na další výzvy, paličkování je holt těžce návyková záležitost... :-)