Inspirována nevím kým (protože jsem lajdák a ukládám si obrázky halabala) jsem na začátku roku ušila deku z trojúhelníků.
Vlastně jsem hned v lednu celou deku i prošila a olemovala, ale nějak s tím prošitím nejsem spokojená.
Deka, která mě inspirovala, je prošitá jen jednoduchými příčnými proužky, zatímco já se z náhlého popudu pustila do křivek, a to nikoli volným prošíváním, ale kráčející patkou... Měla jsem "uměleckou" vizi oparu vznášejícího se na velehorami za svítání. No... výsledek mi evokuje spíše vrstevnice na mapě :-). Ale nevadí, tématicky to sedí. A zezadu se mi to dokonce i líbí.
Jenže zepředu jsou v některých místech (tam, kde jsou vrstevnice dále od sebe a prošívala jsem ostrou zatáčku) bubliny, což mě štvalo. Ale měla jsem plán! Místa, se kterými jsem nespokojená, prošiju ještě ručně žlutými a tyrkysovými bavlnkami.
Mno... máme tady babí léto a deka i s vybranými bavlnkami od ledna leží ve skříni... Sem tam ji vytáhnu, pokochám se, řeknu si, že by to fakt chtělo doprošívat, ale ztratila jsem ten prvotní švunk. Tak čekám, až "to" na mne zase přijde... :-)
