Jak z ničeho vznikne něco,

to mě nepřestává fascinovat. Z nejasné vnitřní touhy něco vytvořit se rozvine záměr a nakonec se něco, co existovalo jen ve mně, zhmotní a stane viditelným i pro ostatní. Zázrak :-). 

Ruční šití a prošívání, to je meditace v pohybu; čím je šamanovi buben, tím je pro mne jehla a nit :-). 

A ruční aplikace, to je ještě něco navíc - je to vytváření příběhu. Abstraktní patchwork je fajn, i „pouhý“ soulad barev a tvarů je působivý. Ale našívání aplikací je OŽIVOVÁNÍ a to mě fakt baví!

Zmrzlinář na cestách

Kamarád Milan pojal naše tradiční kvartální setkání dne 9.3.2016 jako loučení s mou svobodou a podle toho to dopadlo... :-) V euforii jsem vyřkla neuvážený opilecký slib: "Jasně, že ti ušiju přehoz na dvoupostel!" Já, která jsem do té doby spíchla pár polštářků a jednu deku, jsem si na sebe spíchla bič.

"A Milane, v jakých barvách by to mělo být?" "To je jedno, hlavně, abych měl při pohledu na to radostnou náladu." Hm... no nic, stejně jsem neslíbila do kdy jej vytvořím...

A najednou tu byl prosinec a s ním pozvání na oslavu narozenin.

Výsledkem je míchaná ovocná zmrzlina šmrncnutá vanilkou

na pozadí vůně dálek,

kterou jsem po zvážení vlastních sil pojala jako zachumlávací deku pro jednu osobu,

a která nakonec stejně dopadla jako přehoz na dvoupostel: