Snová krajina II

Po první snové krajině se sluncem jsem byla natěšená na další s lunou a taky ji rychle začala. A stejně rychle jsem zpátkovala, nespokojená s barevným výběrem. Snažila jsem se o jakési noční působení, ale moc to neklaplo, tak jsem se s celkovým vyzněním nezabývala a zvolila barvy, které k sobě ladí, ačkoli nočně nepůsobí. Koneckonců měsíc svítí i ve dne :-)

Když se pod ni dá tmavý podklad, je tajemná dostatečně. Ještě nevím, jaké pozadí krajinám dám, hotové mám dvě a v sérii je jich celkem asi deset. Až časem se rozhodnu, zda všechny krajiny sladím stejným podkladem (což si teď neumím představit vzhledem ke své barevné škále :-) ) nebo každou krajinu pojmu jako solitér. 

Tak vzhůru do snů, to je teď asi mé hlavní téma - lapače snů, snově krajiny... :-) Realita vypadá našpendlíkovaná takto: 

Kolem světa

Paličkování vytlačilo ostatní ruční práce a moc nešiju. Jen nezbytně nutné věci, jako např. podsedáky na nová zahradní křesla:

Naše letošní dovolená je chalupářská, ale i na zahradě se vydáváme na cestu kolem světa a nemusíme ani zvednout zadek ze židle :-)

Na trojúhelníky se mi podařilo dobrat  látky v barvách kontinentů, a to dokonce z nasyslených zásob! Radost veliká, na posez i na pohled :-)

Seník

jsem si před lety psala hodně podrobně. Ano, seník. Nemám na mysli úložiště sena, ale analogii deníku - tj. zápisník snů.

Už si sny nepíšu a ani se mi nezdají tak často jako dřív. Třeba je lapače snů znovu přilákají... 

Tentokrát jsem vybrala příjemné zelené a veselou žlutou barvu. A k nim černé etnokorálky z roztrženého náhrdelníku. Takhle vypadá ve stínu:

A takhle na slunci:

A takhle ještě jednou na staré švestce, která už vůbec nerodí a průběžně usychá, ale její kmen a koruna jsou tak krásné, že je nám líto ji pokácet. 

Necháváme ji v klidu dožít a třeba z ní jednou bude zvonička.

Snové krajiny,

to je nádherná série podvinků, víceméně abstraktních. Bohužel nevím autorku, dopíšu v září, kdy bude pokračovat kurz paličkování a budu moct nahlédnout do inspiračního šanonu. Pro začátek jsem si vybrala krajinu se sluncem. V inspiračním šanonu byly pouze podvinky, nikoli ukázky hotové práce, ale to mi vůbec nevadilo, aspoň jsem se mohla barevně vyřádit, což mě baví úplně nejvíc ze všeho :-). 

Byla to velká škola - a právě kvůli těm barvám, protože jsem měla chvílemi pocit, že jsem v nich naprosto ztracená, že jsem odstínů zvolila hodně a kdovíjak to bude vypadat v celku... Zajímavé bylo pozorovat posun vlastních nálad - když jsem ráno začínala stromem, byla jsem dokonale "vyzenovaná". Poté jsem strávila odpoledne s tříletou neteří a večer jsem se rozhodla v paličkování pokračovat. Jenže - náladu jsem měla spíše rozvernou, rozjuchanou, rozdováděnou, kampak na mne se zenem. A tak jsem druhý den koukala, jak je řeka divoká... 

Na tuto práci jsem dostala chuť po paličkování ovoce, měla jsem náladu se abstraktně rozvolnit, jenže ono to svobodné rozvolňování je pořádná dřina :-). V průběhu paličkování jsem si slibovala, že následně se vrhnu na něco malého, zcela konkrétního a přesně daného. Jak to dopadlo? Z výsledku jsem měla takovou radost, že jsem se hned vrhla na snovou krajinu s měsícem :-). 

Barevňák

Druhý z rozsvěcujících polštářů:

První byly barevné mosty:

Tady je pohled shora:

Zespoda:

A zezadu :-):

Už dlouho jsem nic neušila, paličky mě velmi zaměstnávají, ale snad se mi přes prázdniny podaří dokončit alespoň nějaké rozdělánky, dvě deky čekají už jen na dokončení prošití - Babičkovka a Svítání v Himalájích, tak třeba příště... 

Ovocný koktejl

- zatím jen z nití:

V reálu na něj dojde koncem srpna:

v září:

a v říjnu:

Už se těším! Mňam :-)

Lapač snů

byl jedním z mých plánů na tento rok. 

Původně to měl být klasický lapač vyrobený jen z provázků a korálků, ale vzhledem k mé nové závislosti - paličkování - jsem se pustila do něčeho trošku jiného:

Jsou určitá pravidla, jak by takový správný indiánský lapač snů měl vypadat, a různé jeho součásti mají různou symboliku. Tak ani nevím, zda ty své výtvory vůbec lapači snů nazývat, ale nebudem to rozbibrávat :-).

Každopádně fungujou a špatné sny lapají.

A hlavně byla velká radost je vytvářet, protože jsem si dělala, co mě zrovna napadlo. 

Paličkovala jsem od špičky uprostřed po spirále s postupným občasným připojováním a když jsem si vzpomněla, přidala jsem háčkem korálek. V posledním okruhu jsem udělala "poutka", kterými jsem po natužení celého lapače provlékla drát, vytvarovaný do kruhu. Nakonec jsem dolů upaličkovala řetízky a připojila peříčka. Oranžová jsou z nějaké kytice, kterou jsem kdysi dostala, a ostatní jsou od  místních slípek.