Perníková chaloupka

 Tak jsem pojmenovala deku,  kterou jsem háčkovala podle návodu Janie Crow. 

Ona tento projekt nazvala Fruit Garden, pro sebe si to překládám jako rajská zahrada. Návod je výborný, ke stažení zdarma, je to několik souborů .pdf a videí na youtube.

Celá deka se skládá ze 6 různých květinkových čtverečků a 1 obdélníkového. 

Zpracovávala jsem zbytky a spáranou halenku. Původně to v mém provedení měl být jakýsi maxišál přes ramena. Nicméně bavlněná příze je docela těžká a nesplňuje mé zachumlávací představy, takže vznikla chalupářská deka na klín. Rozměry si opět nepamatuji, bude to tak 110 cm na 150... Pozornému oku neunikne chyba v sestavě dílů, ale takto mi to prostě vyšlo a jsem ráda, že jsem se vůbec dobrala k nějaké formě :-).

Při  nasvícení sluníčkem vynikne plastičnost deky. Pro letošní rok se chystám na podobný projekt Jane Crowfoot - Lily Pond.

Motýli v koši

Na krajkářské výstavě ve Vamberku jsem se předloni inspirovala drobnými motýlky na levanduli. 

 

 

Ve Vamberku byli na živých květech, ale tyto uměliny, náhodou zakoupené v už nevím jakém obchodě, taky nevypadají špatně. 

 

 

Na obrázku výše je vidět, že původně měla být kytka s motýly v "opuntíkované" plechovce. Když jsem je nesla do kurzu ukázat holkám, tak jsem je pro snadné přenesení dala do starého košíku, který jsem doma zrovna renovovala (natírala bílou barvou a vystýlala lněným kabátkem). No a tam mi odhlasovali, že košík je právě to pravé ořechové a bez něj by to nebylo ono.

Motýlci jsou vyrobení z perlovky a je to ideální nápad pro zpracování malých zbytků bavlnky, barevnosti se samozřejmě meze nekladou. Sama jsem vyrobila ještě žluťásky, ale zatím jsem je nenafotila. 

Tak ještě poslední pohled do letního koše a šup šup zpátky do zimy :-)

 

Papoušková

 Po 3 letech nastal čas ušít Aničce novou deku.

Protože už je to větší slečna, nejedná se tentokrát o ruční aplikace, ale o sešívané srdíčkové bloky.

 

 

Anička pase po maximálně výrazných barvách, proto vznikla deka "Papoušek" :-)

 

 

Její nejoblíbenější barva je červená, o zadním dílu tedy nebylo pochyb. V dece není vatelín, je to jen top prošitý na mikroplyš. 

 

 

 

Přiznám se, že rozměry deky si nepamatuji, bude to cca 120 na 160 cm, tedy deka na výrost. Nebo pro 2 děti :-)

 

 

 

Hm... to u nás jaksi nemůže fungovat, takže Dája už má deku vlastní. A o té zase příště...

Vláčkové kytičky

podle podvinků Ludmily Holé z Brna:

Byla skutečně radost je paličkovat. 

A dokonce i těm peckám jsem nakonec přišla na chuť...

Ale nejradši mám stejně vráňátka.

Těším se, až si od Lídy koupím dalších 5 podvinků. 

A ještě všech pět pohromadě z dálky, odkud vynikne obtahovačka (dvojitá mouline):

Šaty z Kychové

Letošní prázdninový kurz paličkování v Kychové pod vedením Dany Šmelcerové byl velmi výživný :-).  

Téma znělo oděvní krajka. Jela jsem tam s tím, že chci vsadku do šatů, ale v žádném případě nechci dělat nic, co by vyžadovalo velký počet paliček, žádnou půdici, vláčku, žádnou širokou ani dlouhou krajku... 

Tak takhle jsem dopadla - 28 párů růžové a 4 páry obtahovačky...

66 + 66 cm krajky široké 13 cm. 

Ale stálo to za to. Největší podíl na ušití lněných šatů měla lektorka Věra Holomečková z Vyšší odborné školy textilních řemesel a střední umělecké školy textilních řemesel v Praze. Já jsem dělala pomocné práce - vyrobit přibližný střih podle starých šatů, stříhat, kličkovat, stehovat, navlékat nitě, žehlit... :-) A pak doma dodělávky - ušití spodního dílu a ruční všití krajky. 

Původně jsem plánovala šaty s podšívkou, ale vyšly docela dlouhé a krajka vynikne i bez podšívky. A protože se mi podle Danina podvinku paličkuje moc dobře, chystám se na krátkou variantu zelených šatů ke kolenům, tentokrát skutečně s podšívkou a asi i s rukávy. Uvidíme, zda jsem se u Věrky něčemu ze šití přiučila :-).

Do zaječích...

bere zajíc na kabelce se starých riflí a zbytků koženky.

Asi taky při úplňku nemůže spát...

Na pinterestu mě zaujal jednoduchý styl vyšívání - vlastně jen obyčejné volné stehování, které sleduje obrysové linky. Posléze jsem byla poučena, že se jedná o japonskou výšivku sashiko.

Nejvíc mě bavila tráva bez ladu a skladu :-). Určitě tuto techniku ještě někdy použiju - třeba na obrázky, ale to už zvolím jemnější podkladový materiál a ne tak výrazné barvy. 

Mochyně

Ačkoli obvykle kvete až v pozdním létě, nám vykvetla už v červenci:

Byla to radost ji vyrábět. Oranžová perlovka, pět korálků, tenký zelený drátek a na stvol pevný plotový drát a zelená květinová samolepící páska. 

A k tomu asi tak 8 hodin času, možná méně - začala jsem v jednu odpoledne a v devět večer byla hotová, ale to včetně večeře a dalšího průběžného lelkování. 

Podvinek je vlastně čtyřlístek, jehož čtyři lísky se sešijou ve špičce.

Na půdě v tmavém koutě svítí jako lampiónek :-)