Svítání v Himalájích

Inspirována nevím kým (protože jsem lajdák a ukládám si obrázky halabala) jsem na začátku roku ušila deku z trojúhelníků. 

Vlastně jsem hned v lednu celou deku i prošila a olemovala, ale nějak s tím prošitím nejsem spokojená. 

Deka, která mě inspirovala, je prošitá jen jednoduchými příčnými proužky, zatímco já se z náhlého popudu pustila do křivek, a to nikoli volným prošíváním, ale kráčející patkou... Měla jsem "uměleckou" vizi oparu vznášejícího se na velehorami za svítání. No... výsledek mi evokuje spíše vrstevnice na mapě :-). Ale nevadí, tématicky to sedí. A zezadu se mi to dokonce i líbí. 

Jenže zepředu jsou v některých místech (tam, kde jsou vrstevnice dále od sebe a prošívala jsem ostrou zatáčku) bubliny, což mě štvalo. Ale měla jsem plán! Místa, se kterými jsem nespokojená, prošiju ještě ručně žlutými a tyrkysovými bavlnkami. 

Mno... máme tady babí léto a deka i s vybranými bavlnkami od ledna leží ve skříni... Sem tam ji vytáhnu, pokochám se, řeknu si, že by to fakt chtělo doprošívat, ale ztratila jsem ten prvotní švunk. Tak čekám, až "to" na mne zase přijde... :-)

Soví záplata

Neteři, která ujíždí na sovičkách, se udělala dírka na kapse u tašky. A tak jsem jí upaličkovala záplatu:

Paličky zaujaly i místní havěť, co sídlí na ořešáku :-).

Zvolila jsem žlutozelenou melírovanou perlovku a k ní starorůžové korálky, aby záplata mezi ostatními sovičkami vynikla.

Materiál, ze kterého je kapsa ušitá, je docela vachrlatý, tak je možné, že sovičce časem přibude kamarádka. Že by růžová se žlutýma očima? :-)

Sušíme jabka a hrušky,

a proto jsem ušila ze zbytků pár pytlíků.

Zdobí naše nové podkroví, které si pomalu zabydlujeme. 

Ještě před dvěma lety vypadalo podkroví naší chalupy takto: 

Hm, docela prokouklo... :-) A konečně je v akci sedací pytel spolu s dekou Oslnivkou a polštářem Mandalou.

Moc se těším, až příští rok zařídíme druhou půlku podkroví a budeme tam mít letní ložnici. 

Babičkovka

neboli celým  jménem "babiččina zahrádka". Tak se jmenuje vzor šitý z šestiúhelníků technikou EPP.

Na předním dílu je 234 květinek, každá květinka o velikosti cca 10 cm se skládá ze 7 hexagonů, tj.  celkem 1.638 hexagonů... Uf, jen vystříhat tolik hexíků z papíru byla fuška. Používala jsem běžný kancelářský papír, aspoň jsem se zbavila šmíráků :-). 

Pak jsem každý papírový hexík přišpendlila k látce, vystřihla s přídavky na švy a přistehovala. Následovalo ruční sešítí květinky a když byly všechny pokupě, rozložila jsem je na podlahu a hrála si s barevným laděním. Samozřejmě, jak je u mne dobrým zvykem, jsem se nejprve vyděsila z přemíry jasných barev, ale toužila jsem po dece zářivé jako letní louka, tak mám, co jsem chtěla :-). Když jsem byla spokojená s rozložením, sešila jsem květinky k sobě a nakonec celou luční plochu našila na zelenou borduru. Pak mi okraj připadal smutný, tak jsem na něj poházela různobarevné různě velké hexíky a našila je jako aplikace.

Zadní díl už byl brnkačka, sešila jsem pásy z květinek cca 15 cm velkých a spojila se zelenou látkou.  Celá práce mi trvala asi rok. Do ručního prošívání se mi moc nechtělo, tak jsem doufala, že si třeba troufnu na volné quiltování, ale dopadlo to tak, že deka  další rok odpočívala v šuplíku :-). 

Letos ke konci zimy jsem ji v rámci těšení se na teplo ze šuplíku vytáhla a přece jen se pustila do ručního prošívání. Jednak jsem si na strojové volné prošívání netroufala a druhak jsem měla pocit, že když je deka ručně šitá, tak k ní patří i ruční prošití. Bordura je prošitá různě velkými hexíky a každá květinka v louce hvězdičkou. 

Přiznám se, že když jsem deku začátkem září dokončila, ani jsem z toho neměla radost, cítila jsem jen obrovskou úlevu, protože to byla práce velmi časově náročná. Chybí mi propojení mezi počátečním impulsem, vizí, plánem, prací a výsledkem. Ale radost určitě přijde při používání, zvlášť když se blíží podzim, přijde chlad,  mlha, dlouhé večery... už se docela těším :-). A třeba při podzimu dojde i na můj další velký EPP projekt - La Passacagliu, která už rok čeká na pokračování... 

Dělám okolky...

ne ve smyslu zdráhání se něco udělat, ale ve smyslu něco kolem dokola:

V tomto případě kolem látky. Týdenní kurz v paličkování v Kychové byl příjemně stráveným časem v moc fajn společnosti a hlavně byl velmi přínosným pro mé paličkářské dovednosti. 

Skutečně nejsem dečkový typ, ale nedokázala jsem odolat :-). Půdice, pavoučci, obtahovačka, zoubky na okraji, to vše pro mne byly novinky. Je to krása, když se to umí, a pro začátečníka i velká intelektuální výzva, zpočátku jsem byla chvílemi ztracená... Ale našla jsem se :-).

A abych náhodou nabyté dovednosti nezapomněla, střihla jsem si hned dečku další, tentokrát s jednoduchou obtahovačkou. 

Už se těším na další výzvy, paličkování je holt těžce návyková záležitost... :-)

Snová krajina II

Po první snové krajině se sluncem jsem byla natěšená na další s lunou a taky ji rychle začala. A stejně rychle jsem zpátkovala, nespokojená s barevným výběrem. Snažila jsem se o jakési noční působení, ale moc to neklaplo, tak jsem se s celkovým vyzněním nezabývala a zvolila barvy, které k sobě ladí, ačkoli nočně nepůsobí. Koneckonců měsíc svítí i ve dne :-)

Když se pod ni dá tmavý podklad, je tajemná dostatečně. Ještě nevím, jaké pozadí krajinám dám, hotové mám dvě a v sérii je jich celkem asi deset. Až časem se rozhodnu, zda všechny krajiny sladím stejným podkladem (což si teď neumím představit vzhledem ke své barevné škále :-) ) nebo každou krajinu pojmu jako solitér. 

Tak vzhůru do snů, to je teď asi mé hlavní téma - lapače snů, snově krajiny... :-) Realita vypadá našpendlíkovaná takto: 

Kolem světa

Paličkování vytlačilo ostatní ruční práce a moc nešiju. Jen nezbytně nutné věci, jako např. podsedáky na nová zahradní křesla:

Naše letošní dovolená je chalupářská, ale i na zahradě se vydáváme na cestu kolem světa a nemusíme ani zvednout zadek ze židle :-)

Na trojúhelníky se mi podařilo dobrat  látky v barvách kontinentů, a to dokonce z nasyslených zásob! Radost veliká, na posez i na pohled :-)